pátek 4. prosince 2015

     Služka si na dnešní odpoledne naplánovala vánoční nákupy, na které nakonec nevyrazila. A hádejte, proč! A kdo hádá, že kvůli mně, hádá správně, i když já jsem v tom naprosto nevinně.

     Služka se totiž o včerejším cvičení záchranné služby dověděla až před půlnocí, což byla doba, kdy se k nám neměla jak dostat, jakože na kontrolu. A že prý radši zkontroluje mou nozdru, a také ohrady a vůbec okolí pastviny, protože si vyslechla výpovědi obyvatelů sídliště a prý to bylo docela kino, ten provoz tady u nás. Prý detektivka v přímém přenosu.

     Co čert nechtěl, moje nozdra stávkuje. Dokonce ani sopel už neteče, což je krajně podezřelé, navíc už je dávno prosinec a my pořád ještě nekašleme, ani já, ani největší borec ve vesmíru. Vloni touhle dobou už služka poctivě vařila bylinky, a teď?

     Dlabe na nás.

     A ani ty blbý nálevky mi nevylezly, po včerejšku, a to jsem v blátě brzdil poctivě, protože moje stopy jsou nepřehlédnutelně unikátní, díky vyhazovákům v podkovách mám úplně nejvíc nejkrásnější otisky široko daleko.

     Pravdou je, že pod sedlo jsme dnes nemuseli, protože služka dopředu počítala s deštěm, který ve smluvenou hodinu opravdu přišel, a dokonce mi přinesla hruštičku, že prý se válela na verandě její maminky a signalizovala „já jsem tady a chci k bílému koníkovi!“

     Myslím, že služka občas kecá, ale bylo to od ní milé. I když mohla jich přinést víc, to je pravda, protože pokud je někde hruška, určitě jich tam je víc než jen jedna. Hrušky a jablka a mrkev jsou stádového charakteru, stejně jako koníkové se málokdy vyskytují v počtu jeden kus.

     A ještě jednu zásadní vlastnost mají: je jich fakt málo.

     Váš chudáček koníček

WP_20151204_002




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: