čtvrtek 24. prosince 2015

     Služce by se měla preventivně vygumovat paměť.

     Protože jinak by se jí nestávalo, že se jí v mozku vyloupne nějaká ultra pravěká vzpomínka, jak s mým předchůdcem Bobánkem chodívali na zdejší vánoční akci, kdy se obyvatelé města přesunou k loděnici a rozdělí se na dvě party, kdy jedna dobrovolně naskáče do řeky (otužilci) a druhá na ně s kelímkem svařáku ve zkřehlých rukách zírá (popíječi).

     A že s Bobánkem to bývala psina, a že letos bychom mohli tradici obnovit, jakože my koníkové s dětmi a služka coby doprovod (krásná záminka k tomu, aby s Frostem mohli popíjet, což je jasné jako facka).

     A že když jsou ty Vánoce, tak že si nás holčičky můžou vyšperkovat, a tak si jistě dokážete představit, co tahle poznámka způsobila za poprask. Vpadly nám na pastvinu už v jedenáct dopoledne a vlekly nás dolů, že prý honem a pospícháme, protože dnes nesmíme být od bláta. A chopily se toho fakt nebývale vážně, protože došlo i k nejhoršímu z nejhoršího – Terka mi umyla můj krásný hnědý oslizlý ocas. A akčně se s námi zabarikádovaly ve stáji, aby je nic nerušilo, a že budeme úplně nejkrásnější koníkové v celém vesmíru, až z té stáje vylezeme.

     Aspoň že to vplétání smrkových větviček do hřívy a rolničky jim služka rozmluvila.

WP_20151224_005

     Její milost služka samozřejmě přišla pozdě. Plán zněl jasně: odchod nejpozději v 13:00, abychom stihli ještě před otužilci na loukách něco málo odpracovat, jenomže ve 13 hodin nikde nikdo, co se týče služky. A když se konečně milostivě přiřítila, honila všechny jako naduté kozy, přestože časový skluz byl její minus, a jako fakt nehodlám zrychlovat své tělesné pochody jen proto, že služka není schopna dodržovat svůj vlastní časový rozvrh.

WP_20151224_006

     Nicméně služka je klikař, fakt že jo. Časová prodleva nakonec zapříčinila nejvtipnější setkání, protože během obklusávání louky vedle loděnice zastavilo auto, ze kterého vystoupila kompletní rodina nejslavnějšího žokeje naší krásné vlasti, a když zazněl pokyn „tak holky, naklusejte, pan Váňa se na vás podívá!“ z úst jeho manželky, a holčičkám došlo, že jako fakt, že to je fakt on, mohla se služka potrhat smíchy.

     Vůbec se holkám nedivím, že služku podezírají, že to na ně narafičila. I jsem slyšel, jak se mluvilo o mně, respektive o mé mamince krávě, a že prý holčičky sedí moc pěkně a že jsou fakt šikovné a že jestli by služka ještě nějaké takové neměla, na což služka okamžitě zareagovala „nemám a nedám!“

     Nechápu, proč… Přece kdyby děti odvelela do Váňova, měli bychom já a borec Amík klid.

WP_20151224_013

     Každopádně těžko soudit, kdo měl ze dneška největší haló: jestli holčičky z pochvaly od Josefa Váni, nebo služka, když jsme se nakonec potkali úplně všichni, jakože zdejší elita v plné polní, protože na otužilce dorazila i Iva a na smluvenou metu přiklusala i Verča Kibicka.

     Skoro služka slzela dojetím, jakože komunita v kompletním počtu. Chyběla jen majitelka Amíka, kterou služka na otužilce zvala už včera, ale která měla Štědrý den naplánovaný jinak.

     A nakonec to byl fajn den, protože z toho kápla i hromada dobrot. Hlavně ta monstrózní karlovarská nadílka, na kterou služka monstrózně nadávala, když ji vlekla do stáje. Možná tahle tradice úplně hloupá nebude.

     Váš chudáček koníček

WP_20151224_031 všichni




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: