pátek 1. ledna 2016

     Vážení čtenáři!

     Může mi laskavě někdo z vás objasnit, který dobrák z vašich řad nalil služce do hlavy tu ptákovinu s novoročním skokem?

     Nebo mi nějak rozumně objasnit, proč je vlastně nutné si Nový rok hyzdit prací?

     Jako proti skákání v podstatě nic nemám, ono když dlouho neskáčete, tak je to pokaždé děsná švanda si skočit, to zase jo. Ale proč tím kazit sváteční den?

WP_20160101_012

     A napadl sníh, tuhle skutečnost nemohu opomenout. Služka se k situaci postavila dost protichůdně, protože ona velmi vehementně razí názor, že sníh patří na hory a tečka. A pokud někdo po sněhu touží, ať si za ním zajede, ale neobtěžuje s tím nás. Což v našem týmu vyvolává umělý strach, takže děti o sněhu hlasitě básní výhradně mimo služčinu přítomnost, aby třeba nebyly ukamenovány, nebo tak něco.

     Anebo ještě hůř, půl roky by nejezdily, čímž jim pravidelně vyhrožuje služka, protože vyhrožovat, to jí jde moc dobře. Ale zase na druhou stranu, já bych proti půlroku bez práce celkem nic neměl, rozhodně je to zajímavá myšlenka.

     Pod sedlo jsme museli, dneska. Kvůli tradici, nebo co to služka mlela. Tenhle týden obecně nemám rád, protože našim dvounohým nestačí zvolit jednu z alternativ, tedy buď ježdění silvestrovské anebo novoroční: oni musí mít obojí. Silvestrovská vycházka byla vcelku humorná, protože jak všechno durch zmrzlo, nedalo se jít jinak než krokem, a služka šla s námi pěšky, aby jí nebyla zima (která jí nakonec stejně byla). Nový rok kromě sněhu přinesl i změnu teplot, takže louka u řeky povolila, a když služka začala z břehu řeky stahovat klacky a větve, pojaly holčičky určité podezření, že se něco chystá. A také že jo.

     A že i my letos budeme mít novoroční skok, a tečka.

     A tak jsme ho měli. A docela sranda, tedy aspoň pro nás, protože do té doby jsme se šinuli jako slimáci a jediné, co nás skutečně zajímalo, bylo „odchod na párky“ (služčin termín pro návrat do stáje na večeři). A jakmile jsme zjistili, že míříme k něčemu, co se asi bude skákat, změnili jsme taktiku a první pokus skončil ještě dřív, než jsme se k „překážce“ vůbec přiblížili na dosah. A žalovaly na nás, holčičky, že prý nejdeme držet, a tak, a tak služka vymyslela, že budeme okolo klusat, abychom to přestali řešit, a až pak jakože nenápadně najedeme, v klusu, a nacválat až tak pět-šest cvalových před odskokem.

WP_20160101_014x

     Prostě zrada. Nechutná. A já bych zrovna dneska tak cválal a skákal… A házet hrbem jsem asi taky neměl, protože Terka ještě není vyježděná, a že ta „překážka“ byla symbolické výšky a my jsme si z toho udělali regulérní crossové zetko… No a co jako?

     Koneckonců Terka není jediná, kdo po doskoku přesedá ze sedla na krk, služka tohle v parkuru předvedla několikrát. A že Terka nakonec vystoupila, protože na rozdíl od služky jezdit na krku neumí, to není můj problém.

     Já jsem v tom naprosto nevinně!

     Váš chudáček koníček

WP_20160101_011




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: