pondělí 4. ledna 2016

     Koncepce letošního roku mě začíná bavit.

     Třetí den bez práce je adekvátní rozhodnutí, za které služce uděluji mimořádnou pochvalu. Sice to zkazila ironickou poznámkou, že za to můžou děti, protože trapně končí ve škole pozdě, ale já bych přístup dětí tolik neironizoval, ba naopak.

WP_20160104_034

     Třeba si z nich služka vezme příklad! Proč utíkat z práce tryskem, když je mnohem snadnější si alibisticky vysvětlit, že mnohem pohodlnější bude odejít normálně a oželet ježdění? A všichni budeme spokojeni.

     Nicméně drobnou výhradu k dnešnímu dni bych měl, a to služčino žalování manželce na největšího borce Amíka. Konkrétně na jeho hrabání, protože borec Amík je mistr v hrabání kopytem, koneckonců sám Frost to může dosvědčit, protože ten je z jeho hrabání vždy u vytržení. Amík coby přeborník samozřejmě ví, kdy a jak s hrabáním vyrukovat, i v jakém stupni obtížnosti, což Frosta uvádí v úžas a dokonce jej napodobuje! Ale služka funkci hrabání nejenže zlehčuje, ale dokonce i považuje za negativní podnět, a tak pokaždé, když největší borec ve vesmíru zahrabe, odbývá ho slovy, že přece sakra není hraboš, aby hrabal.

     Je blbá.

     A dalo se čekat, že její manželka se toho chytí a bude služce přizvukovat. Že prý cokoliv, jenom ne hrabání, že když herka zahrabe (k termínu herka se aristokraticky nehodlám vyjadřovat), tak ji chytá amok.

     Což je mimochodem přesně ta reakce, které se hrabáním snažíme docílit. Protože jak jinak dvounohé upozornit na to, že jim něco neadekvátně trvá? Že jsou pomalí? Že nás nesmyslně brzdí? A je naprosto fuk, jestli ohledně servírování jádra, protože v tomhle konkrétním případě dvounozí trhají rekordy, ve zdržování, anebo prostého nasedání do sedla. Hrabání kopytem je zcela logický koníkovský proces a nemělo by být ani kritizováno, ani mařeno. Tečka.

     Váš chudáček koníček

WP_20160104_004WP_20160104_006




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: