pátek 8. ledna 2016

     Holčičky vůbec neumějí žebrat.

     Tak přece když něco fakt hodně moc chci, tak si musím dát zatraceně záležet, jak u toho vypadám! A vyvinout patřičně výmluvný a všeříkající a usilovný a hluboce intenzivní pohled.

     Třeba takhle:

WP_20160108_000x P1020976

     Tomuhle nikdo na světě neodolá. Tedy s výjimkou služky, protože ta se tomu přiblble směje, ale ona se směje furt a všemu, takže je to ve finále jedno. Zkusit se má přece všechno!

     A když chci strašně moc na jízdárnu, zopakovat včerejšek, protože zatáčkový dostih se evidentně líbil nejen nám, tak to prostě musím služce patřičně vysvětlit!

     Že se bez toho nedá žít.

     Že na tom závisí existence vesmíru.

     Že nic jiného nemá smysl!

     A ne si vyslechnout „dneska už ne, hodně toho roztálo, bílej by si mohl v blátě ušlápnout podkovu“ a smířit se s tím bez hluboké a konstruktivní diskuze.

     Takže jízdárna nic, dneska, museli jsme na louku. Ale tak aspoň že se nekonal velký kruh s těmi všemi pitomostmi, protože sníh napadaný do kolejí od traktoru ještě neroztál a dalo se v tom klusat. A jako lepší klusat na protažení, než muset makat na otěži v kroku, o tom žádná.

     Pravdou je, že vzadu proběhl nenápadný pokus o revoluci, jakože směrem domů odskočíme a to trošku jiným tempem, než jaké jsme měli předepsané, ale sabotáž neklapla, protože děti nespolupracovaly.

     Všechno je špatně a evidentně se na lepší časy neblýská.

     Váš chudáček koníček

  WP_20160108_000x P1020958  WP_20160108_000x P1020971  WP_20160108_000x P1020974   WP_20160108_000x P1020982




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: