neděle 10. ledna 2016

     Jako dnes o příslovečný chlup.

     Bílý.

     Protože služka byla nažhavená, co se týče focení, já ji totiž včera moc dobře slyšel, jak nabádala Anetku, jestli by si nechtěla zaskákat, na sněhu. Jakože přes ten teď už jediný přírodní skok na nejspodnější pastvině, že prý je ta překážka moc hezky dekorovaná sněhem a že by to mohlo vypadat na fotce pěkně.

     Jako nic proti fotkám největšího borce ve vesmíru, aby to nevypadalo, že závidím, protože závidět já vůbec nic nemusím, neb jsem si jasně a nezpochybnitelně vědom faktu, že nejvíc fotogenický ve vesmíru jsem já a že i nejhezčí fotky mám já, tudíž.

     Jenomže když půjde pod sedlo borec, i kdyby kvůli jedné jediné fotce, bude se to týkat i mě, a mně se pod sedlo fakt nechce. Notabene pokud jde o něco tak zvrhlého, jakože borec Amík bude moci cválat a skákat, a já ne, protože mám podkovy a po tajícím sněhu poněkud bruslím.

     Naštěstí Anetka žádné velké nadšení neprojevila, že prý radši ne, a mohli jsme si oba oddychnout. Uf.

     Takže volná neděle, což nemělo chybu. A sníh mizí před očima, což také nemá chybu, protože kdyby si to Anetka náhodou rozmyslela, tak už smůla, v tomhle už skákat nepůjde.

     Prostě úleva, co si budeme namlouvat.

     Váš chudáček koníček

WP_20160110_005 WP_20160110_002 WP_20160110_003




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: