středa 27. ledna 2016

     Sama voják služka v poli, dneska.

     Prostě odpoledne přišla sama, a když se její postavička vyloupla na obzoru a já se ujistil, že je to ona, odskočili jsme a hurá za ní. Samozřejmě se to neobešlo bez hodinové přednášky o galopech na pastvině, kterou nemálo vtipně zakončila její čudla, která stihla vyhrabat metrovou díru přesně v naší dráze, takže služka pak musela jít vyštrachat rýč, následně vyrýpat hlínu a z díry udělat zpátky nedíru.

     A že prý je znovu a opět fascinována skutečností, jak to sakra ta zemina dělá, že když se vyhrabe díra a následně se zemina nahází zpátky, tak je jí sotva polovina a na kompletní zaházení díry to nestačí.

     Ale tak klidně ať si kecá, hlavně že nemusíme makat. Protože ona přišla relativně brzy, takže kdyby byla bývala chtěla jít jezdit, stihla by to, a co ještě hůř, šel bych já sám, a to by se mi jako fakt nelíbilo. Protože jak jsem už děsně dlouho venku pod sedlem sám nebyl, tak už to samozřejmě neumím, to je doufám jasné jako facka. Byly by z toho akorát nepříjemnosti.

     A zkoumat můj šlic na žuchvě, to si také mohla odpustit. Hojí se mi to dobře, možná ještě lépe než očekávala, takže není jediný důvod mě takto nelidsky stresovat, skoro jsem u toho umřel strachy.

     Mám fakt těžký život.

    Váš chudáček koníček

WP_20160127_005  WP_20160127_008




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: