sobota 30. ledna 2016

     Týden se s týdnem sešel…

     I usoudil největší borec ve vesmíru, že dnešek je ideálním dnem ku akci „hrajeme si na honěnou“, a tak když holčičky přišly, byl jsem jediným koníkem široko daleko, který měl na hlavě ohlávku (což by se ještě dalo duševně unést) a který se tím pádem nemohl účastnit veselé honičky na pastvině (což se naopak duševně unést nedalo, ale nebylo zbytí).

     Tak jako vláčet holčičku na vodítku by asi šlo, když jde o honění, jenomže služka by mi to pak spočítala. Nejspíš by do denní rutiny zapojila i procvičování „chodíme na vodítku jako slušně vychovaný koník“, a to je tak děsná otrava, že se je lepší se jí vyhnout i za cenu absence honiček.

     Borec Amík si s Anetkou dosyta vyhrál, série jeho akrobatických čísel trvala přes půl hodiny, a když pak Anetka žalovala služce, že Amík prostě nespolupracuje, dalo se očekávat, že se toho chopí sama služka. Ale i na tuhle alternativu je borec Amík perfektně připraven, takže když její milost služka přifuněla nahoru a řekla mu, že takhle jako tedy ne, tak přišel sám a strčil hlavu do ohlávky. A tím pádem mu nikdo nemohl říct ani ťuk.

     Má to vypilované, borec, všechna čest!

     Hlavně se díky tomu nestihlo jít pod sedlo, protože služka potřebovala vykoulet balík, a ona jak je paranoidně hysterická kvůli naší dušnosti, tak každé vykulení balíku znamená i odmotání minimálně půl metru sena, které by mohlo prášit nebo nést stopy plísní, uklidit ho mimo náš dosah, a pak teprve servírovat to, které služka uzná za způsobilé. A to je vám tak strašné zdržování, to by jeden chudáček koníček brečel, když smutně stojí za elektrickou páskou a sleduje, jak se seno nosí všude možně, jen ne k němu.

     Máme těžký, těžký, těžký život.

     Váš chudáček koníček

WP_20160130_006 WP_20160130_004




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: