úterý 2. února 2016

     Tak asi máme vroubek. Fakt že jo. A prý kvůli tomu včerejšku, což mi má bílá hlava nebere.

     Tak snad se zase tolik nestalo, ne? Pár minut honičky s dětmi, na to se přece neumírá, notabene když jsme nikam daleko neutekli, zůstali jsme na cestě.

     A ty rozbité kanystry?

     Za to my nemůžeme.

     Nebo my jsme se jich doprošovali, aby spadly z největšího borce a ruply?

     Ani omylem.

     V celé té včerejší záležitosti jsme naprosto nevinně a tečka.

     Hlavně poslouchat služčiny přednášky, to je fakt děs a běs. Horší než kolovrátek. A že když máme roupy, že nám vymyslí nějaký prima program, jen co bude odpoledne ještě o trošku víc světla, takže za sebe doufáme, že už žádné světlo nebude. Raději vůbec nikdy.

     Pod sedlo jsme dnes nemuseli, protože služka se zadřela v práci. A mohla by v tomhle modelu klidně pokračovat, protože čím déle ona z práce přijde, tím jistější je naše volno. Vlastně by se klidně mohla do té práce nastěhovat a všechno dění kolem nás řešit na dálku.

     Zkuste jí někdy nesporné výhody této alternativy vysvětlit. A posléze uvést do praxe, jak se sluší a patří.

     Váš chudáček koníček

WP_20160202_009 WP_20160202_008




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: