středa 3. února 2016

     Věř a víra tvá tě uzdraví!

     Vždycky říkává pan kovář, když se služka rozpovídá na téma nejnovějších poznatků týkajících se všech bebíček, které obohacují mou (a tím pádem i její) existenci. A vždycky se u toho pan kovář tak potutelně usmívá, čímž definitivně vymýtí veškerou služčinu radost z právě koupených super kamaší nebo tak něco, a celé je to nesmírně vtipné.

     A také poučné, i když vlastně jak pro koho.

     Nicméně věřit lze i v pozici chudáčka koníčka, a to vcelku úspěšně. Protože je středa a ani dnes jsme nemuseli pod sedlo, což je nejen poměrně nestandardní, ale především parádní, protože jak přibývá světla, bude těchto zážitků naopak ubývat.

     Ale co vám budu povídat, pocity jsou nepopsatelné, i když ráj vypadá trošku jinak, protože v ráji by určitě nepřišel žádný protivný dvounožec chmatat pod vaši deku anebo zjišťovat, jestli vám třeba nechybí jedna noha způsobem, který vás vyděsí k smrti.

     Nicméně přežili jsme, a to je nejdůležitější.

     Jen to seno, které teď dostáváme, to nám úplně nejede, zcela určitě nejde o takové to tenké dlouho travní s bylinkami. Tohle vypadá na mokřinu a tohle by služku mohlo trknout, že takový balík nemá smysl otevírat, natož jej zkrmovat v bláhové naději, že mokřinatý bude jen kousek a pak zase pojede to výborné dlouho stéblové. Vždyť i pro služku je to práce navíc, muset balík rozvinout, uklidit slupku a tak: přitom kdyby balík rovnou shodila ze stráně, měla by po starostech.

     Plus ty její naprosto stupidní připomínky o chudých a hladových koníkách v Africe, to už je fakt moc. Občas by se do té hlavy mohla praštit pořádně, aby se jí rozsvítilo.

     Váš chudáček koníček

 WP_20160203_004 WP_20160203_005 WP_20160203_008




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: