čtvrtek 4. února 2016

     Jako jak sníh?

     Jsme snad hory, nebo co?

     Počasí už fakt blbne. A zbytečně nás tím děsí, protože jakákoliv bílá pokrývka činí z dvounohých bestie chtivé ježdění a tak, a my jim ten obal romantiky v závějích fakt nežereme.

     Hlavně proto, že pořádná závěj už tady nebyla pěkných pár let.

     A přestože sníh do večera nevydržel, pod sedlo jsme museli tak jako tak. S přednáškou na téma „aby se vám nezkrátily žíly, miláčkové!“ – což zcela určitě patřilo holčičkám, protože nám by se nic takového přihodit nemohlo, to je jasné.

     A nějak nabývám dojmu, že jestli se někomu skutečně krátí žíly, tak služce, protože začíná trpět takovými těmi strašlivými jarními manýry, jakože „a ohřejeme si koníky na velkém kruhu a budeme čtvrt hodiny uvolňovat, pěkně na otěži a ohnuté“.

     Vypadáme snad na to, že potřebujeme ohýbat a ohřívat? Copak jsme nějaký párek z Jednoty?

     Ona služka celkově postrádá logické myšlení. Protože k nalezení nejjednodušší metody, jak v nás zažehnout plamen, by stačilo jedno jediné: postavit nás vedle sebe na louku, mávnout praporkem a zařvat „GO!“

     A pak by viděla takový párek, že by to praporek nestíhal.

     Jenomže jak praví služčina oblíbená slovní hříčka - tohle štěstí se nám nepoštěstí, to by nám museli vyměnit služku za něco mladšího, výkonnějšího a odvážnějšího. Ona vůbec nemá smysl pro adrenalin, progres je v jejím případě spíš sprostým slovem.

WP_20160204_009

     A tak jsme jí večer aspoň ukázali, jak umíme stát na plachtě, jakože oba. Chápete význam této události, protože málokterý koník na plachtu položí kopýtko, plachty obecně žerou koníkům nožičky. Jenomže služka si zrovna vymyslela, že tu plachtu potřebuje dotáhnout k žrací bedně. A že jestli nechceme být o hladu, ať jí na to laskavě přestaneme šlapat.

     Je blbá.

     Váš chudáček koníček

WP_20160204_003 WP_20160204_006 WP_20160204_007




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: