úterý 9. února 2016

     Jako jak masopust?

     To už tady jednou bylo, ne?

     Sice v roce 2011, což už pár let zpátky je, ale ani to nic na situaci nemění. Prostě jednou a dost!

     Naštěstí pro nás šlo o planý poplach. Resp. o služčin hloupý vtip, kdy se nás smrtelně vážně ptala, jestli si má přinést tu svou děsnou masku bílé paní, protože letos by ta maska už v ničem nelhala (před lety totiž bylo nutné kolemjdoucí opravovat, že jde o bílou slečnu, protože služka tehdy ještě nebyla Frostová).

     Ale jak jsem již uvedl, šlo o služčin zvrhlý humor. Na jednu stranu obrovitá úleva, protože Anetka je marod a Terka s Péťou se na dnešek omluvily, což by pro mě znamenalo jedno jediné: musel bych do průvodu sám a opuštěn. A to je to absolutně nejhorší, co bílému koníkovi můžete udělat, protože sám a opuštěn jsem pod sedlem už docela dlouho nebyl a musel bych dát patřičně najevo, že se se mnou nezachází korektně. Jenomže když je jezdec navlečený v masce, vyjednává se komplikovaně, o tom bych mohl dlouze vyprávět.

     Nicméně v jednom ohledu by rozhodně šlo o zajímavý zážitek, protože odpoledne vytrvale pršelo. Služka se nechala slyšet, že je to trest za nevhodný termín, protože masopustní týden se trefil přesně do dovolené jedné z jejích kolegyní, což znamenalo vyšší výkonnost v práci, ale největší trest by to byl býval nejspíš pro ni, až by ta její slavná kornoutová čepice zmokla a zplihla. To by byla bílá paní jako stehno.

     Takto zmokla pouze v rámci našeho krmení. A sahat pod deku mi opravdu nemusela, já vím i bez ní, že tam mám krásně sucho a teplo.

     Váš chudáček koníček

WP_20160209_007 WP_20160209_004  WP_20160209_011




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: