středa 10. února 2016

     Nezávisle na masopustu i dnes volno.

     To je vám tak parádní pocit! K nezaplacení, fakt že jo.

     A ještě nás svou přítomností poctila mezinárodní návštěva. Sice si víc všímala služčiny čuby než nás, ale netřeba pochybovati, že prioritním důvodem návštěvy jsme byli my, chudáčkové koníčkové! Zřejmě jestli jsme skuteční a opravdoví (přeloženo do srozumitelné terminologie „skutečně báječní a opravdoví šoumeni“). A protože opravdu jsme, vyfasovala služka dary a bohužel pro nás nesouvisející s roční zásobou mrkve či dovolenou mimo dosah mé služky: šlo o nadcházející sportovní sezónu.

     Což není dobré.

     A také není dobré se pokoušet mě pohladit, i když třeba vypadám zvědavě. A už vůbec není dobré, aby mě služka okřikovala, když se zatvářím jako největší sešívačka ve vesmíru, byť tahle pozice navěky věků přednostně patří a bude patřit borci Amíkovi, sešívačková gestikulace je výhradně jeho doménou.

     A že prý se neumím chovat, mi služka řekla, když se návštěva rozloučila a skrz bláto mířila zpátky dolů. A o tom bych si dovolil pochybovat, protože já se rozhodně chovat umím, jen je k tomuto aktu nutné přistupovat s rozmyslem a také s osvědčenými pomůckami, protože na delegaci s mrkví v ruce bych se já nikdy nezašklebil.

     A přitom to vůbec není těžké, proniknout do myšlenkových pochodů chudáčka koníčka. Tedy do těch základních, abych byl přesný, do těch složitějších nechť se dvounozí proniknout raději nepokouší, protože by to mohlo mít fatální následky!

     A to pro obě strany, tedy pro ně i nás. A to přece nikdo z nás nechce.

     Bohatě stačí, jak strašně těžký máme život, a to i když se nemusí pod sedlo.

     Váš chudáček koníček

WP_20160210_008

WP_20160210_009




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: