čtvrtek 11. února 2016

WP_20160211_010

     Myslím, že termín „pastva pro oči“ v případě chudáčka koníčka nabývá naprosto nových rozměrů. Tedy minimálně u mě a borce Amíka.

     Ono vidět každý den dvounožce, jak nosí k nám nahoru vodu, to je možná pocit ještě víc k nezaplacení než holá skutečnost, že se nemusí pod sedlo. A pokaždé je vyhlížíme, na našem oblíbeném místečku, které je doslova parádní vyhlídkou, protože donáškovou službu lze snadno monitorovat dřív, než ona vůbec zmerčí vás. A také ji popohánět, zvukově, což je úplně největší švanda, protože oni jak jsou obtěžkáni kanystry a kbelíky s večeřemi, tak pokaždé děsně sípou a nemůžou popadnout dech.

     A když ho konečně naberou, nahoře, tak my se mezitím hravě a hladce přesuneme ke vchodu a znovu velmi hlasitě upozorňujeme na skutečnost, že jim to fakt děsně trvá, že jsou fakt pomalí a že by fakt měli zadkem pohnout.

     Což sice nikdy neudělají, ale ten původní pocit, ten za to rozhodně stojí. Vítězných úsměvů spojených s ohlávkami v rukách si ročně užijeme víc než dost, tak aspoň malá forma koníkovské satisfakce.

     Plus skutečnost, že ani dnes se nemuselo pod sedlo.

     Takhle nějak si představujeme ráj!

     Váš chudáček koníček

 WP_20160211_002 WP_20160211_009

  WP_20160211_012 WP_20160211_013




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: