pátek 12. února 2016

     Prázdniny pokračují.

     Velké díky kocourovi, tomu služčinu. To on začal kašlat a sípat a bylo nutnější s ním zajet k doktorovi, než nás brát pod sedlo, což se cení. Doufáme, že Cool (plným jménem Cool van de Göhla) bude kašlat a sípat každý pátek. Nebo aspoň ob týden, i to se cení.

     Péče o chudáčky koníčky tudíž proběhla ve formě „rychlost světla hadr“, když služka i s kanystrem na zádech málem klusala, a to už je co říct, protože ta do kopce opravdu zásadně nepospíchá. Jako ne, že by nás odbyli, protože množství potravy bylo totožné jako kdykoliv jindy, ale už jen z principu se nám opravdu nelíbí, když je naše existence brána coby „zdržuješ mě“.

     Jsme od přírody ušlechtilí tvorové, ne-li královský druh, žádné hej-počkej. Že si služka neumí rozplánovat čas, je ryze její problém, a já i borec Amík si vyprošujeme, aby péče o naše vnitřky i zevnějšky probíhala stylem „prostě to tam vylej… to jim ještě vydrží… a zašlapej to, dneska to přebírat nebudeme, tak ať to nevyházejí z bedny ven…“ Protože tohle je degradující!

     Chceš sloužit chudáčkovi koníčkovi, milý člověče?

     Tak se podle toho chovej. Přicházej vždy pozitivně naladěn a s úsměvem na rtu, nikoliv s výrazem „ty vole, zase to musím nanosit/navozit/vykulit/přenést“.

     Víc nemám, co bych k tomuto dodal, a doufám, že ze strany dvounožců šlo o ojedinělý exces.

     Váš chudáček koníček

WP_20160212_001




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: