čtvrtek 18. února 2016

WP_20160218_001

     Poštvali na nás kováře.

     Že prý tady byl naposledy vloni a že už se nám určitě stýská. Jenomže naposledy vloni bylo před sedmi týdny, takže s blbější výmluvou služka opravdu vyrukovat nemohla. A už jen fakt, že pro nás přišla před polednem, nás měl dostatečně varovat.

     Zaprvé půlden strávený ve stáji, když venku svítilo sluníčko a bylo naprosto krásně. Zadruhé půlden strávený ve stáji pouze s kýblem vody, protože služka z nás hned sundala deky a zděsila se, co nám za ty necelé dva týdny bez práce vylezlo za monstrózní břicha.

     A co jako čekala? Že nám vyraší rohy anebo přibudou dva páry uší?

     Tak jako tak seno jsme nedostali vůbec žádné! A jako jestli si myslela, že když nedostaneme seno, že z nás vypadá méně bobků, tak to se šeredně spletla, protože jsme to doma pokadili a rozšlapali úplně stejně jako s přídělem sena.

     Zatřetí nás sprostě zavřela do stáje a zdrhla si zpátky do práce, že prý kovář přijede v poledne, pohlídá nás Iva a že máme být hodní kluci, nebo že nám odpoledne utrhá nožičky. Pak ale tedy nechápu, k čemu všemu ty šílené obštrukce se strouháním a kováním, když by nám to pak všechno utrhala.

     A také vyhazováky, protože služka na nich trvala, byť jí pan kovář do telefonu zdůraznil, že v neděli začne jaro. Jenomže tady je centimetr sněhu, ze kterého se nášlapy dělají, a já s tím chronickým karpálem jsem automaticky považován za invalidu.

     Prostě bude jaro, počítejte s tím, minimálně do dne, než mi budou vyhazováky odejmuty.

     Ale hodní kluci jsme byli, ne že ne. Přece si nenecháme utrhat nožičky, zas tak blbí nejsme.

     Váš chudáček koníček

WP_20160218_003




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: