úterý 23. února 2016

     Celou noc mě trápily zlé sny, o služce a velkém kruhu.

     Stála v nich přede mnou, šermovala svou trapnou tušírkou a zdůrazňovala „já se vrátím a se mnou přijde i skutečná drezura!“

     Děsivé. Přitom ona ví o drezuře úplné prd a absolutně nechápu, kde se v ní berou všechna ta nutkání snažit se potlačit přírodně-fyzikální jevy, protože já prostě drezurní koník nejsem a nikdy nebudu. Což jsem jí několikrát dokázal, protože zlomit 60% v jakékoliv drezurní úloze se se mnou doposud nepodařilo a nejspíš ani nepodaří.

     Vždyť i boss, a že to je pan jezdec, služce na rovinu řekl, že ani on neví, co se mnou, že na mě neexistuje žádná standardní metoda, že jsem křivý a že to vždycky bude loterie, komíhající se mezi „ani ne moc průser, průser a strašný průser“.

      A co na to služka?

     Že to je výzva, a že jakýkoliv úspěch s tímto typem koníka je mnohem cennější meta, než vítězství na koníkovi talentovaně drezurním.

    Je nejen blbá, ale i pěkně necitelná. Proč to mám odnášet zrovna já?

     Naštěstí jezdit se dnes nešlo, aspoň že tak. Ale budoucnost, ta mě opravdu děsí.

     Váš chudáček koníček

 WP_20160219_009WP_20160219_014




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: