středa 24. února 2016

     Kdybych byl člověkem, napsal bych sem „ty vole, fakt že jo“.

     Protože ona to ta čúza asi fakt myslí vážně! S tou drezurou, minimálně. A že v rámci přípravy Anetky na zkoušky letos budeme s Amíkem jezdit převážně na drezury, aby se holčička vyjezdila v obdélníku, když už ho nemáme k dispozici doma. Potud služčiny mozkové pochody chápu. I jsem ochoten akceptovat skutečnost, že obětí této přípravy budu především já, protože u borce Amíka je výkon v drezurním obdélníku silně ovlivňován jeho HS symptomy, a to je v případě nevhodného počasí kardinální průšvih.

     Ale proč sakra služka? Proč je nutné do přípravy zahrnovat i „a jezdit tě budu i já, protože jak jsem tě vloni nechávala výhradně Anetce kvůli zvyknutí na jednoho jezdce, tak se to neosvědčilo, bude potřeba tě občas srovnat…“?

     Taková blbost!

     Jako kdyby mě někdy šlo srovnat. Já, nejkřivější koník ve vesmíru, který ve třech stopách chodí i na pastvině mezi kytičkami, se rozhodně srovnávat nenechám! A už vůbec ne od služky, protože to ona by měla ze všech na světě nejvíc chápat, že je to naprosto nepřijatelné, protože tím bych definitivně ztratil léty získávaný status stativu a nejšmajdavější trojnožky, jejíž způsob přirozeného pohybu uvádí do transu každého, kdo koníkům alespoň trošku rozumí.

     Jsem znechucen. A to jakože dost!

     A co se týče práce, opravdu jsme museli na kruh a to ve stejném složení jako minule. Terezka aby si srovnala skóre s borcem Amíkem a já abych mohl služce ukázat, že si něco málo z toho, co na mě praktikovala předloni na jízdárně v bývalé práci, pamatuji.

     Jenomže já si zásadně nepamatuji vůbec nic!

     Váš chudáček koníček

WP_20160224_002 WP_20160224_001




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: