čtvrtek 19. května 2011

Od rána šoky, jeden za druhým. Dvounožci by si konečně mohli uvědomit, jak špatně snáším stres, protože tohle bylo duševně neúnosné a narušilo to můj psychický stav! Protože když majitelka hned po snídani odvedla Amíka, málem jsem to nerozdýchal. Chápete, tři hodiny bez Amíka jsou stejně drastické, jako jedna hodina sám a opuštěn a zavřen ve stáji! Béruš a Megy se mnou basu drželi, to je pravda, protože i oni odchod nekorunovaného náčelníka řešili, ale absolutně vyřízený jsem z toho byl samozřejmě já.

To mám za to, že jsem snaživě sežral skoro celou snídani a netrvalo mi to ani hodinu! Odpoledne traumata pokračovala, protože dorazila trenérka a pro změnu odvedla Béruš a Megy, zatímco já s Amíkem zůstal na pastvině. Amíkovi byla situace vcelku ukradená, zřejmě byl v hloubi duše rád, že s trenérkou nikam nemusí, ale já jsem propadl panice, protože jestli něco bytostně nesnáším, tak právě tyhle čachry. Co to je sakra za manýry, neustále nás od sebe odtrhávat? Rozpolcovat? Týrat? Mučit?

Takže další dvě hodiny psycha, než trenérka přivedla Béruš a Megy zpátky, a když pak servírovala večeři, já jediný nic nedostal, protože služka se tou dobou teprve vrátila ze školení a večeři mi teprve chystala. Trenérka Amíka a Béruš uzavřela do ohrádek, a přestože začalo lít, zaběhla ke studánce nabrat další vodu, a příval vody z nebe jí zřejmě byl málo, protože do studánky spadla. Jakože úplně celá, což nám nijak výrazně nevadilo, akorát že jakmile se trenérka přiblížila k Amíkovi a její boty udělaly hlasité „čvacht-čvacht“, usoudil Amík, že je něco špatně. A vyhlásil poplach prvního stupně, který spočíval v akutní nutnosti okamžitě utéct, a přestože i on byl z úterka poučen o funkci elektrického proudu, neváhal lanko protrhnout a vzít roha.

On totiž zrovna v lanku proud nebyl, protože pustit do něho elektriku umí jen služka. A tím lépe pro Amíka, protože odskočil, strhnul nás všechny s sebou a odnesl lanko až na první terasu, takže promočená trenérka musela klusat nahoru a jít lanko najít, abychom si o něj neublížili.

Prostě veselo, tedy z našeho úhlu pohledu. Služka už tolik veselá nebyla, když vlekla palici, aby tento týden podruhé zatloukla kůly zpátky, a rovnou natáhla další nové provázky, protože původní podoba žracích ohrádek byla nenávratně fuč.

S trenérkou se služka potkala zhruba v půli cesty, a když jí trenérka ukázala, jak je celá od bláta, chtěla služka zmlátit psy, protože první, co ji napadlo, bylo psí vítání, nikoliv pád do studánky. Služka se aspoň mohla utěšovat, že je méně mokrá (povedlo se jí přijít v bouřce a přívalovém dešti), ale večeři mi donesla teplou a to já rád. A celou jsem ji sežral, zatímco ona vyráběla nové žrací ohrádky, a za výstražným lankem na mě hleděly troje žebrající oči.

Začíná se mi pobyt tady líbit. Jako jediný jsem opět nemusel pracovat, a protože mám už narostlá kopyta, tak návrat do práce je v rukách kováře. Služka mi chce na černou zadní nohu vrátit vejčitou podkovu, a do té doby veget. Paráda!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: