úterý 8. března 2016

     Mezinárodní den žen, říkala služka.

     Podstatu mezinárodního dne žen nechápu a nejspíš chápat ani nechci, ale ten karafiát, kterým se služka oháněla, ten za prozkoumání rozhodně stál. Přece jen kytka v tomhle ročním období… Akorát že ona mi ho dát k ochutnání nechtěla, a přitom předtím se chvástala, že jde o milou recesi.

     Je lakomá.

     Ale výběr dnešní práce pod sedlem se jí docela povedl, a nejen díky faktu, že já s borcem Amíkem jsme si to užili podstatně více než ona s Anetkou. Vtipné to začalo být bezprostředně po nasednutí na nás, kdy služka hlasitě zdůraznila, že jde o vůbec první lekci „musíme je naučit na loukách cválat pomalu, když už ne shromážděně, prostě pěkně kentrem“, protože nic absurdnějšího z ní vypadnout nemohlo.

     Jako proč bychom sakra měli venku na loukách cválat pomalu?

     Nebýt koníkové, smějeme se nejspíš z plných plic, ale chleba se začal lámat hned na první služkou určené louce, kterou jsme poměrně rozpačitě obcválali, a to opravdu pomalu, protože jsme byli lehce zmatení z toho, co se to vlastně děje, a než jsme situaci patřičně vyhodnotili, už se jen klusalo.

 WP_20160308_003   

     Poté přišel na řadu nejvtipnější říční brod, protože přesně v místech, která používáme k přechodu řeky, byl zatarasený kmeny a kmínky. Páni bobři se činili a služka po ohledání toku škodolibě konstatovala, že až tohle uvidí vodohospodáři, švihne to s nimi, a poté jsme se pokoušeli řeku metodou pokusu a omylu přejít, kdy služka musela před posledním průchodem seskočit a kmen odtáhnout na stranu.

     Což samozřejmě žralo Finy, to určitě nemusím připomínat.

     Další vtipná situace nastala, když jsme se ocitli na začátku trasy, které se říká „lípa“, a služka vydala rozkaz „pomalu cválat až nahoru“. Evidentně to myslela smrtelně vážně, protože první, co udělala, bylo nechutné zkrácení mých otěží, aby mezi mnou a borcem Amíkem vznikla mezera, protože služce z principu vadí, když Amíka zezadu popostrkuji, že prý to není bezpečné a bla-bla-bla.

     No a pak zjistila, že ta mezera je asi moc velká, a že raději Amíka dohoníme… A pak zjistila, že ho asi nedohoníme, pokud mi nedovolí cválat rychle, a pak že ani rychle nestačí, že budeme muset nahodit turbo. Naprosto upřímně: koketoval jsem s myšlenkou začít vyhazovat, už-už jsem měl nahrbeno, protože situace si o to doslova říkala, ale nakonec jsem se soustředil na příležitost odskočit do cross tempa, a Amíka jsme dohnali v momentě, kdy se cesta zužovala, a z „do kopce“ se změnilo na „z kopce“.

     A tam celou tu parádně rozjetou akci služka stornovala, a že takhle rozhodně ne, že tohle už tady bývalo před lety a ona že nehodlá jít v těchto šlépějích, že venku s dětmi se bude cválat kontrolovaně a pomalu a tečka.

     Je BLBÁ, BLBÁ, BLBÁ – až to bolí!

     Asi jsem jí těch puchýřů udělal málo, příště se musím víc snažit. A samozřejmě se už necválalo, až nahoru jsme museli trapně klusem a ještě mi anulovala veškeré pokusy o jelení krk, takže jsem se jí nemohl dívat z oka do oka a byla to děsná nuda.

     Na příště se s Amíkem musíme lépe připravit!

     Váš chudáček koníček

WP_20160308_013WP_20160308_010




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: