středa 23. března 2016

     Středa, jízdárny je třeba.

     Prohlásila služka.

     Jako věděl jsem, že je blbá. Ale že je blbá až takhle?

     Nicméně na jízdárnu jsme museli, byť šlo o jízdárnu náhradní, tedy o louku u řeky. V podstatě proti louce u řeky nic nemám, zažili jsme tam i pár výborných akcí, jako třeba před čtyřmi lety, když jsme odskočili a obě holčičky spadly a musela nás chytat služka. Anebo dostihy v rámci Podzimních radovánek, které tehdy ještě nejlepší kamarádky služka s trenérkou pořádaly, tohle všechno bylo prima.

     Vlastně i to hloupé a nudné obklusávání po obvodu, což jsme činívali celou zimu, bylo svým způsobem fajn, tedy v porovnání s tím, co se děje teď.

     Jakože velký kruh a tak.

     Já vlastně bytostně nenávidím velký kruh, ale to je tak to jediné, co s tím mohu udělat, protože služka je velkým kruhem naopak posedlá. Největší borec ve vesmíru si tuhle záležitost vyřešil po svém, když si z velkého kruhu udělal kruh střední a posléze i středně menší, což mu nakonec služka nechala v toleranci, protože sem tam sáhne po lonži a budoucím adeptkám jezdeckého sportu dřinu ulehčí.

     Ale já nic takového nesmím. Svět je nespravedlivý a vesmír není dobré místo pro život. Tedy minimálně pro ten bílý, protože služka se na mně dnes vyřádila a Anetku posadila sotva na deset minut, což bylo nejen netaktní a nečestné, ale především silně neohleduplné vůči mému já.

     Mám ultra těžký život.

     Váš chudáček koníček

WP_20160323_002x P1000397 WP_20160323_001x P1000396




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: