neděle 27. března 2016

     Aura neděle je narušena. Ne-li přímo zbořena.

     Mě opravdu nezajímá, že jde o neděli výjimečnou, protože zítra je svátek a celé se to tudíž posune. To je tak strašný problém ponechat neděli ráz neděle a přidat volno pondělní?

     Anebo ještě lépe, zadat volno coby nezbytnou součást dne i do pondělků?

     Ale tak aspoň že jsme šli na vycházku, pod sedlem. A protože nepršelo, rozhodla služka, že si „někde“ zacváláme, což byla příjemná novina, ale než k tomu a hlavně za jakých okolností došlo…

     Divím se, že ještě existuji, protože enormní množství stresu je zdraví škodlivé.

     První kopec jsme museli vyšlápnout krokem, protože cesta je samý šutr, a to byl vopruz. Pár kamenů žralo Finy, ale služka reagovala latentně, a když jsem se nahoře na kopci chopil iniciativy a že skupinu dnes povedu já, uštěpačně pronesla cosi o „no to jsem na tebe zvědavá“. A přitom já se tak snažil! Odhalil jsem spoustu životu nebezpečných bubáků, kromě pneumatiky, která tam leží už nějakých 11 let, i pytel v křoví a také kus polystyrenu, který jsem vyhodnotil coby nejzákeřnější záležitost.

     Na louce z kopce jsme nesměli klusat, což se mi už hodně nelíbilo, a na silnici mě služka trapně zařadila za borce Amíka, že prý potřebuje vidět na Anetku a tečka. Jako kdybych já mohl za to, že lidé mají trapně posazené oči a nevidí za sebe!

     Lesní stezka příšerná, protože co strom, to skrytý bubák, a když jsme nahoře konečně, konečně, konečně směli začít cválat, objevil se v protisměru na NAŠÍ cestě člověk a kvůli jeho bezpečnosti jsme museli zpomalit a přejít do kroku.

     A teď ať mi někdo vysvětlí, kde je spravedlnost!

     Ani cesta zpátky neprobíhala poklidně, protože borec Amík si usmyslel, že toho cválání bylo fakt málo a že chce ještě. S požadavkem neuspěl, přestože se snažil velmi intenzivně, a když se Anetce podařilo ho překlopit do klidového režimu, nastala moje chvíle a v rámci sestupu v lese jsem služce odskočil do dostihu, protože se mě cosi pokusilo sežrat. Služčin trapný dotaz „to chceš jako skočit Amíkovi na záda?“ nehodlám komentovat, protože jí by především mělo jít o bezpečnost a zdraví jejího chudáčka koníčka, a že prý jestli si chci zlomit nohy, tak ať to laskavě udělám někde v dosahu dojezdu kafilérie, protože odtud by mě museli tahat po kouskách.

     Je fakt blbá.

     Drama tím však nekončilo, protože před námi byly ještě tři dlouhé louky, na kterých jsme logicky chtěli cválat… Na rozdíl od služky a Anetky, bohužel, takže z toho nakonec nebylo nic.

     Má cenu psát, jak těžký máme život?

     Váš chudáček koníček

WP_20160327_004x P1000431 WP_20160327_001x P1000426  WP_20160327_003x P1000429




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: