neděle 22. května 2011

Stejný režim jako včera, což nemá chybu.

Ráno trenérka se Štěpánkou, které nám naservírovaly snídaně, a trenérka se poté věnovala dosekání nedopasků, samozřejmě za naší odborné (odporné, jak říkává služka) asistence. Počasí opět ukázalo letní tvář, takže bylo dusno a parno, ale chvílemi se zatahovalo, takže trenérka nevěděla, jestli má smysl nás brát do chládku stáje. Pořešily to se služkou telefonicky a nakonec nás po poledni do stáje odvedly děti.

Ve stáji veget, svěsili jsme pysky a klídek. Pak dorazila služka a hned mezi dveřmi mi vynadala, že jsem ji nepozdravil, takže jsem honem pozdravil, ale stejně si to touhle drzostí pohnojila, takže když mi pak nasypala do žlabu řízky, ohrnoval jsem držku. Tak nejsem pitomec, abych si nezapamatoval, že po řízkách přichází do žlabu něco lepšího, a to něco lepšího jsem chtěl hned, ne až potom. Samozřejmě trubka prudila, ke žlabu mě uvázala a pak mi řízky něčím posypala, tak jsem je tedy nakonec sežral, byť bez valného nadšení.

Pak mi vynadala, proč mám zvon nad kopytem, které vejčitou podkovu nemá, zatímco kopyto, které zvon potřebuje, je bez ochrany. Copak já můžu za to, na které noze mám zvon? Stejně tak mi včera vynadala, že mám zateplovák nasazený naprosto nesmyslně, protože mi škrtil nálevku přesně v půli, takže když služka přišla, měl jsem nálevku velikosti broskve. Jako neschopenka by to určitě prošlo, na další měsíc, jenomže ona mi zateplovák sundala a večer mi ho nasadila správně, jakože aby překrýval celý kloub, a mezitím mi nálevka trapně splaskla na původní velikost.

A že prý je zvědavá, co bude příště. Jestli třeba zateplovák a zvon nebudu mít na předních nohách (i když to už se také stalo) anebo třeba na hlavě, protože to už by se služkou švihlo.

Po řízkách jsem dostal vojtěšku s obilím a olejem a lněným semínkem, a po nich jak jinak než tu divnou hnusnou věc, aplikovanou stříkačkou. Zkoušel jsem stříkačku rozkousnout, ale bohužel byla služka rychlejší.

Služka měla přijít večer, ale přihnala se bouřka a liják s kapkami velikosti třešní, takže jakmile pršet přestalo, vystartovala trenérka se Štěpánkou nás vrátit na pastvinu a že na služku čekat nebudou (aby mezitím nepřišla další bouřka) a že si poradí samy. Takže jsme dostali večeři a hurá na trávu, po lijáku venku bylo příjemně.

Ale nejvíc příjemně bylo, že jsme nemuseli pod sedlo! Tomu se nic nevyrovná.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: