sobota 9. dubna 2016

     Zrada.

     Většinou musíme pod sedlo hned ráno, když je sobota, a jelikož dnešní dopoledne proběhlo v klidu a míru a nic nenarušilo naše nejvíc přirozené zvyklosti, vypadalo to na naprosto báječný den.

     Nejbáječnější den!

     Jakože bez práce a tak, pouze s donáškovou službou týkající se večeře, vody a také doplnění zásob sena. Jenomže jak už to v pohádkách bývá, vždycky se objeví nějaká zlá bytost, která všechen ráj naruší anebo rovnou pošle do kytek.

     Kdyby služka aspoň přišla odpoledne, tak jako v pracovní dny, a ne po obědě. Protože pak je náš šok oprávněně navýšený a hladina stresu nevstřebatelná, a pak se nikdo nemůže divit největšímu borci ve vesmíru, že dolů s Anetkou jít nechce.

     A tak se nahoře čekalo na její milost služku, přesně na tu, která děsně pospíchala a která vyrukovala s tím, že hned po obědě to bude nejideálnější, aby pak sama přišla se slušným časovým skluzem.

     Že ty děti s ní mají trpělivost, to opravdu nechápu. Já bych na jejich místě trval minimálně na veřejné omluvě, ne-li finanční kompenzaci, protože tohle už je do očí bijící.

WP_20160409_003x P1000757

     A museli jsme vyklusat ten kilometrový kopec na hřbitov. Nic nového pod sluncem, pro nás, akorát těch bubáků, těch se dnes vyrojilo fakt mraky. Možná je dnes mezinárodní den bubáků, neboť jejich množství by tomu odpovídalo, a služka ke každému mému excesu měla trapné připomínky, místo aby mě patřičně politovala. Kromě zmateného srnce, který panicky běhal v záhoncích zahrádkářské kolonie a marně hledal, kudy se vlastně dostal dovnitř, nás napadla i hromádka kamení podél cesty, pak větev visící z kmene stromu, a v neposlední řade igelitový pytlík, který sice nevzlétl, ale měl k tomu jasně nastartováno, a to je ještě horší, než když se doopravdy vznese, protože dokud se nepohne, nemáte dle názoru jezdců právo dělat bordel.

     A rovněž nesmím opomenout pána s pejskem, kterého jsme potkali i minule. Pán nás opět zmerčil dřív než Jack Russel, a pejsek byl opět nažhavený se na mě vrhnout a ukousnout mi chudinku nožičku, takže jsem preventivně poskakoval a služka se tomu debilně smála.

     Bodejť by ne, když to jinak neumí.

     Ale tak přežili jsme. Počasí bylo poměrně fajn, a že jsme opět nesměli cválat, to nebudu komentovat.

     Prostě máme těžký život.

     Váš chudáček koníček

WP_20160409_001x P1000753WP_20160409_002x P1000755




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: