úterý 12. dubna 2016

     Jízdárna.

     Zpětně musím uznat, že tahle taktika se nám poněkud vymkla z kopyt. Asi opravdu nebylo chytré včerejší louku bojkotovat, protože nás mělo z čiré logiky věci napadnout, že služka vymyslí ještě něco mnohem strašlivějšího. Notabene když je už docela dlouho sucho a ta mrcha jízdárna je vyprahlá natolik extrémně, že by muselo lít jako z konve dva dny, aby byla aspoň trošku nepoužitelná.

     Takže vopruz. A aby toho děsiva nebylo málo, služka na jízdárnu transportovala i první bidlo, jakože takové to skokové, a to není dobré. Troufám si tvrdit, že je to naopak ještě horším, než se zdálo být, a už jenom skutečnost, že služka s sebou táhla i nově koupenou velkou motyčku, vše jenom potvrzuje.

     Ona opravdu hodlá všechny ty drny vykopat a vrátit jízdárně její dřívější tvář. Za nás oba upřímně doufám, že jí to bude trvat minimálně deset světelných let a že přitom aspoň dvacetkrát měsíčně zchromne na karpály. Když už tedy chromý nejsem já, protože o mém karpálu není ani vidu, ani slechu, a klínky letos do podkov nejspíš nedostanu.

     Mno, s tím zdravotním stavem bych něco udělat měl, tohle hraničí s plným pracovním nasazením, a to není dobré.

     Prostě děs a hrůza, na jízdárně, a skutečnost, že na konci si na mě sedla i služka, celou tu příšernost umocnila.

     No nemám já ultra těžký bílý život?

     Váš chudáček koníček

 WP_20160412_001x P1000784 WP_20160412_002x P1000787WP_20160412_004x P1000791




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: