čtvrtek 14. dubna 2016

     Služčinu práci mám fakt rád.

     Zase z ní přišla pozdě. A to se cení. A když posílala Anetce echo, že ve čtvrt na pět ve stáji, bylo nad slunce jasné, že pod sedlo dnes asi nepůjdeme.

      A také že ano!

     Pravdou je, že borec Amík se choval velmi obezřetně, protože co kdyby si to třeba rozmysleli, a zase tak úplně mimo mísu nebyl, protože služka na něho opravdu měla spadeno. Sice šlo o namazání jeho zrohovatělých jizev na korunkách, protože jak je dlouho sucho, hrozí jejich utržení, a nemusím určitě dodávat, jak strašně namazání čehokoliv na chudince nožičce bolí, přestože vůbec nejde o mé nožičky.

     Ale Amík byl velmi statečný a proceduru přežil bez jediného švihnutí ohonu.

     Služka si šla poté vyřizovat účty s plevelem, protože ten na rozdíl od zaseté trávy po prvním vydatnějším dešti vyrostl na trojnásobek, a já jsem u toho všeho pilně asistoval. Služka mi samozřejmě nezapomněla sdělovat, že s useknutou nožičkou bych vypadal jako blbec, ale vzhledem ke stupni ostrosti její kosy silně pochybuji, že by tím vůbec něco přesekla. Tedy vyjma plevele, páč ten lítal metr vysoko a na zem dopadal za afektovaně ďábelského chechotu, doprovázeného průpovídkami, že do roka a do dne tady bude růst jen krásná a hebká tráva, protože plevelu a hlavně kopřivám její milost služka letos vyhlásila válku.

WP_20160414_003x

     Mno, na jejím místě bych tak nejásal. Kopřivu neradno podceňovat. A za odbornou asistenci a dohled mi samozřejmě nikdo nepoděkoval!

     Váš chudáček koníček

WP_20160414_001x P1000843 WP_20160414_002x P1000845




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: