sobota 16. dubna 2016

     Hryznul jsem služku.

     Samozřejmě jsem si patřičně vědom skutečnosti, že to nebyl úplně dobrý nápad, opravdu není potřeba kvůli tomu hlasitě spílat a zhrozit se a klást si filosofický dotaz „proč?“ anebo „proč proboha děláš takovou hloupost, bílý koníku?“

     Jenomže já v tom byl naprosto nevinně. Koneckonců jako vždycky. A může za to její milost služka, protože to ona zařídila, aby péči o můj zevnějšek (byť ji z hloubi své bílé duše nenávidím) prováděly děti. A když hodíte dva až tři výstražné bílé obličeje na děti, tak děti v nejmenším nepochybují, že to myslíte smrtelně vážně a uzpůsobí se situaci. Tedy ne, že by mrštily hřbílky o zem a hodily se do pozoru, anebo pospíchaly pro deset kilo mrkve, ale aspoň dají nějak najevo, že o udělené výstraze vědí.

     Služka ne.

     Služka si k nám nahoru přijde o dvě (jakože o DVĚ!) hodiny později než obvykle, a po naservírování večeře popadne hřbílko a začne ze mě rvát bláto. Jako chápete: při večeři. A to je naprosto nechutné, protože při večeři se žere a opravdu není čas na to vychovávat služky, jenomže ona se do toho vrhla s takovou vervou a zanícením, že jí evidentně ušlo, jak se na to tvářím já.

     A tak jsem ji upozornil, že takhle tedy rozhodně ne. Pak se role na chvilku vyměnily, protože blbka usoudila, že mě tou svou směšnou pěstičkou zatluče do země, a jak jsme se v té žrací ohrádce točili a já se při tom snažil vrátit hlavou do žlabu s ovsem, vyletělo z ní, že bych si měl laskavě uvědomit, s kým mám tu čest, a že mám sakra štěstí, že je oblečená v zimní bundě.

     Což je mi úplně fuk, štípl bych ji, i kdyby tam stála úplně nahatá.

     Ale jako pochopil jsem, a když mi nasazovala deku, ani uchem jsem nehnul, přestože i dekování má svou pevnou hierarchii, kdy se střídá škála různých obličejových efektů a mimik. Někdy je moudřejší nechat dvounohé, ať si uleví, protože já jsem na rozdíl od služky věděl, že vedle vchodu do mé zrací ohrádky je položený proutek, kterým děti vyhrožují, když se nám zrovna ze žracích ohrádek jít nechce.

     Služka si pak šla vybít energii na plevelu a čekalo se na Frosta, aby pomohl s vykoulením posledního balíku.

     Ano, poslední balík. Vypadá to, že jaro je už fakt tady. A nám asi nastanou krušné časy, co se týče práce.

     Ach jo.

     Váš chudáček koníček

WP_20160416_002x P1000856WP_20160416_001x P1000853




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: