čtvrtek 21. dubna 2016

     Jízdárna.

     Svět opravdu není spravedlivý. Venku je pěkně, sluníčko, a my musíme co?

     Jít dřít na jízdárnu.

     Trapné a degradující.

     Aspoň ten hloupý gog kdyby táhl do pekel, protože s ním je stupeň vopruzu několikanásobně horší. Anebo holčičky kdyby zapomínaly mi ho nasadit, protože sedlání a uzdění je čistě v jejich režii, služka pouze kontroluje výsledky jejich snažení. A samozřejmě má u toho pokaždé hromadu keců, začínám být na ty její hloupé přednášky alergický. To je samé „počkej, až Terezka vyroste a dosáhne na tebe, protože pak ti všechny tyhle naschvály postupně oplatí!“

     No to určitě.

     Terezka mě má totiž ráda. A má mě ráda, i když jí při uzdění zvedám hlavu do nebe, stejně jako nemívá duševní zkraty, když natruc zvedám úplně jinou chudinku nožičku, než jakou chce oba. Anebo třeba když nezvednu ani jednu, protože v daném momentu prostě nemám čas řešit cokoliv lidského, když mě zrovna zajímá něco koníkovského.

     Třeba kýbl s ovsem na ráno. To byla jasná výzva, aspoň to zkusit. Akorát že kýbl je také hloupý a při dopadu na zem byl hlučný, takže celý můj jinak naprosto geniální manévr praskl a byl jsem odhalen a od kořisti odtlačen. A Terezka musela zrníčka sesbírat, a přitom kdyby tuhle práci ponechala mně, bylo by to hotové podstatně rychleji a nemuselo by se nikomu posmívat, že je brzda.

     A samozřejmě ocenění, jaký jsem kreativní koník, žádné.

     Mám těžký život.

     Váš chudáček koníček

    WP_20160421_003x P1000990 WP_20160421_004x P1000991  WP_20160421_006x P1000998 WP_20160421_007x P1010005    WP_20160421_011x P1010018    WP_20160421_015x P1010038 WP_20160421_016x P1010040




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: