sobota 23. dubna 2016

     Služka je vtipná.

     Od rána řešila, že má začít pršet a to spolu s ochlazením, a že by tudíž nebylo úplně od věci nám nasadit deky. (Termín „nebylo od věci“ nehodlám komentovat, protože v případě služky jde o naprosto zbytečnou záležitost).

     Způsob, kterým situaci řešila, byl vskutku dojemný. Byť rosničky na několika frontách apelovaly, že pršet začne v poledne, služka obstarání našich potřeb neustále odkládala a afektovaně se smála faktu, že ještě furt neprší.

     A když se konečně rozhoupala, že tedy za námi zajde, tak už pět minut pršelo. Tedy spíš lilo, abych byl přesný, a jelikož deky se na mokré koníky dávat nemají, tak jsme žádné nedostali, a nemusím doufám vysvětlovat, jak se asi cítíme, když se k nám přistupuje TAKTO.

     Jako k nějakému odpadu!

     A velkou hromadou sena to fakt nezachrání, její milost služka. Protože přesně víme, jak bude držkovat, až toho sena bude málo. A začne se nám vyčítat, že jsme beztak půlku vyházeli, půlku pokadili a půlku rozšlapali (ano, opravdu, ve služčině interpretaci existují tři a více půlek v jednom celku), a že si vlastně za to všechno můžeme my sami.

     Tedy i za počasí, evidentně.

     Už jsem psal, že máme těžký život?

     I jak hodně ho máme těžký?

     Váš chudáček koníček

 WP_20160423_001x P1520569 WP_20160423_002x P1520573




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: