úterý 26. dubna 2016

     Tedy vyrukovat na nás s jízdárnou, po tolika dnech volna, to může spáchat opravdu jen bezcharakterní zrůda. Bezpáteřní, ještě k tomu.

     Prostě služka, kdo jiný.

     A ještě si hrála na borce, trubka. Tedy ne na největšího borce ve vesmíru, protože na něco tak exkluzivního si hrát nemůže, i kdyby sebevíc chtěla, na to samozřejmě nemá ani charakter, ani talent. Ale machrovala, dneska, a to s hráběmi a motykou.

     A že prý udělá z jízdárny zase jízdárnu, jakože celou. A že všechno zelené vykope a spolu s tím i kameny, v rámci možností. Jako nic proti jejímu optimismu, ale na tohle si měla vzpomenout před dvěma lety!

     Na jednu stranu jsem nemálo rád, že dala přednost práci s motykou před ježděním, což je pro mě nepopsatelná výhoda. Nicméně druhá strana hovoří v náš neprospěch, protože čím více bude dávat přednost kopání drnů před ježděním, tím dříve bude jízdárna jízdárenštější, a to rozhodně není dobré.

     S tím by se mělo něco udělat.

     Nějaký dobrovolník, na schování služčiny motyčky? Chvílemi to vypadalo, že jí dá jméno a hodnost, tak hodně z ní byla nadšená.

     A co se týče nás dvou, i my jsme excelovali. Abychom ukázali tu vlídnou tvář, hnědou i bílou. Abychom ukázali, že trénovat nepotřebujeme, že nám stačí jízdárna jednou týdně. Anebo i jednou ročně, co by ne! Anebo ještě ideálněji, co třeba jednou za světelný rok?

     Váš chudáček koníček

 WP_20160426_001x P1010079  WP_20160426_003x P1010094 WP_20160426_004x P1010096WP_20160426_005x P1010101




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: