středa 25. května 2011

Čekání na kováře, pořadové číslo tři.
Opět ranní přesun do stáje a tentokrát jsme šli kompletně, protože pro Amíka s předstihem nikdo nepřišel. A tentokrát jsme byli extra obezřetní, protože u trenérky a služky opět místo kýblů byly ohlávky a vodítka, tudíž jsme se preventivně zapíchli nahoře a vyčkávali jsme, co se bude dít. Bohužel služka provedla nejhnusnější zradu, protože došla ke kýblům a simulovala rozdávání snídaní, na což 3 našeho kolektivu hloupě skočily. Poslední čtvrtina jsem byl samozřejmě já, protože já na snídani tolik nebazíruji, jenomže já se šel podívat, jestli služka u sebe nemá mrkev, a to bylo špatně.

Služčiny obavy, že budu během kování dělat scény (jakože MOJE chudinka nožička, strašně bolí se mi na ni dívat atd.), se absolutně minuly účinkem. Trubka usoudila, že se během držení mých chudinek nožiček řádně zapotí, takže oblíkla tak jakože chabě, a totálně vymrzla, protože foukal studený vítr. Já totiž spal, celou dobu. Ale za to může služka, protože chtěla vyzkoušet, jestli zůstanu stát v průchodu bez vodiče (trenérka musela akutně odjet s Markétkou), a protože já svěsil pysk a nezájem, tak mi začali kopyta dělat bez úvazu, stál jsem úplně navolno. A protože včera mi kovář neubližoval, kleštěmi, tak jsem během kování mé kritické černé nožičky nehnul brvou.

A to samé i druhá zadní noha, i když tam jsem se drobného přestupku dopustil, protože když jsem došlápl, tak přímo na služčino chodidlo. Kovář zpanikařil a hned hnal služku, ať si nohu ponoří do kýble se studenou vodou, ale ji představa ledové vody vyděsila k smrti, protože byla prokřehlá na kost a u nosu jí visely hned dvě nudle, kromě té zmrzlé už i alergická. A přestože se jí o prošlápnutou nohu blbě opíralo, tak mi zadek podržela až do konce, ale to hlavně proto, že já byl opravdu hodnej.

A protože vítr stále foukal a nebylo vedro jako včera, zavřeli nás na zahradu, do trávy vysoké po karpy, což nemělo chybu.

Odpoledne tradiční jízdárna. Služka správně usoudila, že na jízdárně budu spokojenější, takže mě osedlala a opět jsem se s dětmi ploužil po obvodu, za naprosto nejvíc nenápadných útoků na stromečky. Párkrát mě načapali, ale většinou jsem atak uhrál ve svůj prospěch, zatímco služka zkoušela zmanipulovat Amíka v roli jezdce, aby z něho po patnácti minutách snahy o uvolňování slezla a předala ho Míše, s hlášením „to je o ničem, já jsem v tom sedle úplně k ho*nu“.

O to legračnější bylo, když poté Míša prohlásila, že Amík dneska super, že to bylo jako když si tehdy na něho sedla hned po trenérce, a když si od Míši Amíka přebrala sama trenérka a podařilo se jí zapřiježďovat i se cviky L úlohy, kterou s Amíkem absolvovali vloni v zimě, tak prohlásila, že tahle sestava (služka-Míša-trenérka) by se měla aplikovat napořád. Načež se služce udělalo špatně a prohlásila, že to si radši zlomí ruku.

Jinak co se týče večeře, tak polovinu mých řízků dostal Amík, od služky. Prý za ten dnešní zážitek, takže prakticky vzato, mohla by na něm opravdu jezdit i příště. A dávat mu klidně řízky úplně všechny.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: