úterý 3. května 2016

     Něco je špatně.

     V odpoledních hodinách mělo začít pršet, respektive lít jako z konve, a to v době, která se samozřejmě kryla s naší činností na proklaté jízdárně. A co čert nechtěl, pršet nakonec nezačalo, a to jakože vůbec ani trošku. Prostě ani kapka.

     No a k jádru pudla: služka nadávala jako ďas. Jako chápete pointu… Celý svůj bílý život poslouchám, jak spílá dešti, a najednou obrat o tři sta šedesát stupňů? Místo aby se smála kopřivám a plevelu, že vloni touhle dobou už dosahoval ke spodní řadě ohradníku, zatímco nyní se směšně krčí u země? Protože když do něho teď služka rube kosou, nemá ani sílu na protiútok.

     Jako pravdou je, že je fakt sucho, takže tráva se v růstu také nepřetrhne a zatracená jízdárna práší naprosto ukrutně. Ale pro nás výhoda, protože můžeme klusat i po obvodu, což nám poskytuje všelijaké možnosti nenápadného odboje, protože služka i dnes na jízdárnu vítězně přitáhla motyku a bušila do drnů dobrých dvacet minut.

     A jezdila, zase. Že si nedá pokoj. Jako já něco tušil, protože pod Terkou jsem cválal pouze na tu dobrou ruku, a to už lehce zavánělo zradou. A mé předtuchy byly naprosto oprávněné, protože cílem služčina dnešního týrání bylo procvičit cválání doleva, a jak jsem to tušil, vyzkoušel jsem naprosto všechny triky, osvědčené i dosud neprověřené. Hlavně můj momentálně nejvíc oblíbený „držím levý koutek a hrnu to jako valící se kámen, protože se hurá bude cválat“, akorát že služka opět prokázala, že jí empatie jsou naprosto cizí a žádná cvalová pobídka nepřišla.

     Prostě mě sprostě nechala vydusit ve vlastní šťávě a po zbytek lekce jsme trapčili v rámci změny kruhu a vlnovky o třech obloucích, která už jde bohužel spáchat komplexně, protože drny v tom posledním obloučku služka stihla vykopat také.

     Mám neskutečně, ale opravdu neskutečně těžký život.

     Váš chudáček koníček

WP_20160503_002x P1520951 WP_20160503_001x P1520954




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: