středa 4. května 2016

     Poštvali na nás kováře.

     A vůbec se mi to nelíbilo. Protože se kolem toho pokaždé dělají děsné cavyky, jako kdyby nás milostivě navštívil Bůh, nebo tak něco, a služka se chová divže ne nábožně.

     Celé je to postavené na hlavu.

     A jak většinou kovář jezdí minimálně s půlhodinovým zpožděním, dnes učinil výjimku, zřejmě kvůli služce, která na něho po ránu vychrlila, že zrovna dneska v práci za někoho zaskakuje a že by tam potřebovala být úplně co nejdřív. A tak zatímco kovář dorazil o půl hodiny dříve, než bylo domluveno, služka pro nás běžela o čtvrt hodiny později, než původně plánovala, a vznikl z toho samozřejmě nekontrolovatelný stres a vopruz.

     A my zrovna leželi, na pastvině, a odpočívali po náročné noci. Víte jak, pasení a tak, což vyžaduje dopolední klid, a do toho nám vlítne ona jako tornádo a že honem musíme dolů. Tak jako mně se zrovna vstávat nechtělo, ale ta potvora služka mi kradla borce Amíka přímo před očima, a to už bylo nutné řešit.

     Kování nuda. Opět s různými návštěvami, které zrovna jely okolo, opět s průpovídkami na téma „to je ten kůň, co ho tady zapomněl generál Patton, když osvobozovali Plzeň“. Ale já jsem si naprosto jist, že s žádným generálem Pattonem nic společného nemám, a co hlavně, borec Amík je o dva roky starší a nikdo z toho estrádu nedělá!

     Borec Amík měl korektury odbyté rychle, protože jemu se kvůli šmajdání dělává prasklina na kopytě a služka tudíž naprosto bezostyšně porušuje zákony a jednou týdně ho šmudlá rašplí. Ale má to i své nevýhody, protože jak je celoročně bos a neustále olizován rašplí, má kopyta pořád stejná a musel tudíž odpoledne pod sedlo.

     Já ne.

     Já jsem si coby nově okutý odpoledne užil v pozici „volno“ a „nerušen nikým a ničím“.

     A tak to má být.

     Váš chudáček koníček

WP_20160504_003  WP_20160504_005WP_20160504_012 WP_20160504_009




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: