pondělí 16. května 2016

     Zase téma prokluz. A to pěkně ohrané.

     Je s tím fakt už nemožná, služka. Zase mě navlékla do úplně jiné uzdečky a zase s tím dvakrát lomeným udidlem, a rovněž s teoretickou (ne-li teroristickou) přednáškou, že tahle uzdečka už zcela určitě dlouhá v lícnicích nebude, protože tahle mi určitě velká není.

     Měla pravdu, protože je mi malá.

     Prostě po dlouhé době výrobce velikosti „cob“ opravdu vyrobil uzdečku v míře cob, a jsem náramně zvědavý, co s tím cob nánosníkem hodlá její milost služka udělat, abych to mohl nosit kompletně celé.

     Lícnice mi bohužel padly, takže v tomhle směru se služka nemýlila, ale co se týče prokluzu udidla, tak s tím u mě nepochodí. Z mého úhlu pohledu je názor neměnný: jediný prokluz, který uznávám, je prokluz z ohrady anebo mezi čímkoliv a služkou, když potřebuji zdrhnout. Prokluzy udítka jsou v mém případě naprosto irelevantní, takže já chci zpátky svůj jednou lomený tlustý roubík a se staronovými udidlovými inovacemi ať si služka laskavě vytře oko!

     Koneckonců dal jsem jí to na jízdárně najevo dost jasně.

     A nejen já, protože i borec Amík měl s pracovní morálkou evidentní neshodu, a od služky bylo naprosto moudré, když po půlhodině naprosto marné snahy o cokoliv kloudného zavelela „to nemá cenu, vykrokujeme a odchod domů, nebo ho tady regulérně zmlátím“.

     No to jistě. To by si mohla zkusit, trubka. Do večera by její skalp visel na všech sociálních sítích!

     Váš chudáček koníček

WP_20160516_005 WP_20160516_003




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: