úterý 17. května 2016

     Nejsem drezurní kůň.

     Tečka.

     Nebo jak jinak to mám služce sakra vysvětlit?

     Samozřejmě návrat k mému roubíku oceňuji a sám jsem překvapen rychlostí, jakou se mi služku podařilo zmanipulovat, co se týče výběru vhodného udidla. Ale jestli její milost umanutá očekává, že se mi vrátí moje udidlo a poté se ze mě zázrakem stane bílý koník přiježděný na úrovni GP, tak to asi holčička bude čekat dlouho a marně.

     Prostě nebudu. Nebudu jí dělat tyhle věci, i kdyby se na hlavu postavila a ušima mávala. A ani vagón mrkve to nezmění. Protože já jsem přece skákací koník!

     Pravdou je, že dnes jsem si třikrát hopnul, protože Terka projevila přání si taktéž skočit, a služka že jo, že není problém a že půjdu za Amíkem, aby akce proběhla bez komplikací. Terce jsem myslím dokázal, že na skákání jsem skutečně široko daleko nejlepší, byť Terku lehce zradilo drezurní sedlo, ale bohužel každá legrace jednou skončí a poté už skákal pouze Amík s Anetkou.

     Svět prostě není, není a není spravedlivý!

     A přitom několikrát jsem služce pod zadkem zrychlil a honem jsem počítal, aby mi vyšly cvalové, akorát že z toho pokaždé bylo faux pass, protože každý z nás dělal jinou disciplínu.

     Takže ultra nudná vopruz přednáška, že tímto způsobem se na dlouhých stěnách necválá, na což jí kašle bílý koník pěkně zvysoka, a to nejen kvůli skutečnosti, že tam žádné dlouhé stěny nejsou, protože to je samozřejmě služčin výmysl (resp. nesmysl).

     Přece v drezurním obdélníku žádné parkurové překážky nejsou, takže jeden z nás dvou pěkně kecá.

     A já to nejsem!

     Váš chudáček koníček

WP_20160517_001x P1530687 WP_20160517_002x P1530688  WP_20160517_003x P1530689 WP_20160517_003x P1530692




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: