pátek 20. května 2016

     Znáte všechna ta pořekadla, když dvounozí nejvíc pospíchají…

     Protože takto nějak to dnes vypadalo u nás. První zážeh vzešel od Anetky, která poslala služce SMS, že dneska nestíhá, a tak její milost služka přehodila službu na Ivu, akorát že ta ještě byla mimo město a akce se zpozdila o půl hodiny.

     Poté se ukázalo, že zrovna tento pátek není majitelka Amíka doma, takže Iva byla bez klíčů namydlená, a když konečně přifuněla služka a posléze i její plíce a pes, vyběhla Iva se svým chromým kolenem kopec a že nás odvede do stáje.

     Akorát že největší borec ve vesmíru usoudil, že jemu se dneska nikam nechce a zkusil na Ivu takové ty své fígle. A jelikož Iva je stejně jako služka posednutá důsledností, další půlhodinu si s borcem vyříkávali své osobní záležitosti a pozice ve stádě, aby bylo jakože jasné, kdo tam velí.

     Přitom konkrétně tohle je jasné jako facka, protože velící jednotkou byl, je a vždycky bude borec.

     Borec Amík je naštěstí dostatečně moudrý na to, aby pochopil, že rozpory s živiteli je lepší nerozdmychávat do extrému, a po krátké lekci a kázání jsme tedy oba s Ivou dolů šli.

     Přístupu mého kolegy přestávám rozumět, protože i dnes se choval velmi korektně, a přitom pálilo sluníčko. I já se snažil, v rámci možností, ty dlouhé stěny už relativně chápu a pitomou vlnovku již také zvládnu, aniž bych při každém přiblížení se k parkurové překážce chtěl hned počítat cvalové, místo vlnění se kolem ní.

     Ale prostě to cválání na levou ruku, to fakt ne. Sorry, služko, v tomhle směru prostě fakt ne.

     Váš chudáček koníček

WP_20160520_001WP_20160520_007x  WP_20160520_006




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: