středa 25. května 2016

     Nikam nejedu!

     Fakticky, bez legrace. Vážnost celé té absurdní situace mě donutila začít problematiku intenzivněji řešit, protože vysílání bílých němých pohledů již nepřinášelo kýžené ovoce. A když už nezabere ani ultra bílý němý pohled…

     Prostě bylo potřeba se činit a nakonec mi stačilo jedno jediné odpoledne. Přitom největší borec ve vesmíru mi plán kazil, protože dnes pro nás přišla sama Anetka, což bývá přesně ta situace, kdy na řadu přichází rychlostní galopy z terasy na terasu a pozice „jen si nás chyť!“ Jenomže Amík v posledních dnech vykazuje z mého úhlu pohledu naprosto nepochopitelné manýry a chová se trapně slušně.

     Natolik slušně, že sám přišel za Anetkou, div že jí do ohlávky nevlezl dřív, než natáhla ruce, a nemusím podotýkat, že tahle póza mu vůbec, ale vůbec nesluší.

     Služka z absence dvou dětí ze tří radost neměla, evidentně se jí to nehodilo do krámu, a to hlavně kvůli Amíkovi, protože měl naplánované skákání a u toho je vždy dobré mít pomocníky. Ale že se holt nedá svítit, a že zapřiježďujeme, zkusíme dnes kritické levotočivé cválání a pak že si Amík s Anetkou zaskáčou.

     Cha-cha-cha.

     Protože já dneska nespolupracoval. A to jakože fakt vůbec, takže i když z její milosti služky pomalu tekl pot proudem, doleva mě nedokázala přistavit ani v kroku, a o nějakém smysluplném klusu, nedejbože cvalu, se nedalo ani polemizovat. Pár minut to vypadalo, že ze mě budou konzervy pro psy a líbivá předložka před krbem, ale ona moc dobře ví, že jakýkoliv nervový výbuch směrovaný k mému bílému já automaticky znamená režim absolutního OFF. A protože režimů absolutního OFF si se mnou v dávné minulosti užila dost, tak zahodila tušírku, stáhla ze mě jedním pohybem sedlo a s větou „táhni, nechci tě vidět minimálně třicet světelných let“ se šla věnovat Amíkovi s Anetkou.     Dobrá práce, bílý koníku!

     A pochválit se musím, protože že to půjde až takhle snadno, jsem sám nečekal, vzhledem k posledním dnům bych víc věřil, že se služka bude mermomocí snažit cválací manko dohnat až do pátku. A přitom realita je taková, že Anetce ihned řekla, že sobotu radši stráví sekáním plevele, než pokusy se mnou čehokoliv přínosnějšího dosáhnout, a že závody jen ty nedělní, s Amíkem.

     Hurá!

     Lepší zprávu jsem slyšet nemohl. Kam se hrabe kýbl mrkve…

     Váš chudáček koníček, který nikam nemusí, nemusí!

WP_20160525_006x P1530838  WP_20160525_002x P1530834  WP_20160525_004x P1530842   WP_20160525_007x P1530847 WP_20160525_009x P1530845




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: