středa 1. června až čtvrtek 30. června 2016

     Vidíte to sami. Taková díra!

     Aby bylo hned ze začátku jasno: já jsem si denní zápisky samozřejmě pilně vedl, o tom jistě nikdo z vás, věrných a oddaných čtenářů, nepochybuje.

     Nicméně být závislý na služce a jejím bordelu... To ona všechno zašantročila a všechny ty její hloupé argumenty „jsem to někam uložila a nevím, kam“ mě absolutně nezajímají!

WP_20160621_012

     Tohle by si měla sakra vyžrat až do dna, ale nějak mě nenapadá, jak vlastně. Anebo dovézt bednu mrkve mně, abych to do dna směl vyžrat já, jenomže tohle ji samovolně nenapadne.

     Měsíc červen sice nebyl kdovíjak bohatý na historické události, ale to na vážnosti situace nic nemění. Počet veterinářů nula, naštěstí, a jednou nás navštívil pan kovář, a to jsme oba byli tak hodní, že se služka chodila dívat, jestli jsme to opravdu my.

     Je blbá.

     První týden jsem měl volno, což bylo poměrně milé, protože paní doktorka služce řekla „dva-tři dny, pak normálně začít pracovat“. Že si služka zásadně dělává, co ona uzná za vhodné, je ve zdejších kuloárech vcelku profláklé, ale v tomhle případě musím i já uznat, že to mělo něco do sebe, protože na sedlo jsem si musel počkat.

     Což mi samozřejmě nevadilo, to určitě není nutné dodávat.

     Mazané počasí služku poměrně prohnalo, protože jak mě paní doktorka napravila, začalo pršet a pršet a pršet, a služčiny obavy pramenící z mého svalového problému znamenaly vtipnou honičku plnou výměny dek a odvádění do stáje, abychom si odpočinuli. A také veselé situace, kdy služka nejvíc pospíchala do práce, a my jsme na ni čekali v tom nejvyšším plevelu, aby mohla odejít promáčená až za ušima, za mohutného remcání, že nejvíc úchylné je v červnu dekovat.

WP_20160602_003

     Přitom nadávat by měla přístřešku, že si ještě sám nepostavil střechu.

     Období dešťů doprovázelo obligátní období vytopené jízdárny, takže pod sedlo jsme chodili do přírody, což s doprovodem kýchající a dusící se služky mělo pokaždé bojový nádech, a když s sebou vzala i psa, bylo o zábavu postaráno. Soutěž „koho hlídat dřív“, jestli nás s dětmi anebo psa, vždy skončila prohlášením, že „už nikdy více“, což mělo zhruba tak stejnou vážnost, jako když služka zavelí „ke mně!“ a pes ani nepohne ocáskem.

     Služčin pes má všeobecně zajímavé manýry, měl bych si z většiny vzít příklad. Tedy až na to nošení klacků, protože takhle se nechat štvát, to je fakt trapné.

WP_20160606_008

     Nejvtipnějším příspěvkem ze strany počasí byl v červnu jednoznačně pátek, kdy se v místní mateřské školce koná rozlučka s předškoláky. Protože služka měla koupené lístky na koncert, a tak sháněla dobrovolníky coby její zástup, a právě s Haničkou, mou před lety zimní opatrovatelkou, uzavřely sázky, jestli bude nebo nebude pršet. A počasí to vymyslelo geniálně: střídalo sluníčko s deštěm natolik intenzivně, že vlastně nebylo jasné, kdo vyhrál, protože nejdřív jsme se museli kvůli lijáku vrátit, ale posléze bylo nádherně a většinu dětiček jsme povozili, aby pak přišel dešťový konec světa.

     Ale přežili jsme všichni, nikdo nebyl ani zraněn, ani deštěm ubit. A ani služka s Hankou se o výhru nepřely, protože služka přisoudila prohru sobě, prý „Pršelo? Pršelo. Takže platím já!“ a nikdo se proti tomu neodvolal.

WP_20160629_013 P1550014

     Závody byly na červen naplánovány dvoje. Já měl napsané drezury, ale ty přestaly platit v momentě, kdy se mnou paní doktorka udělala křup-křup, a Amíkovy parkury zmizely v propadlišti dějin poté, co znovu udeřily deště a proměnily jízdárnu v kaliště divokých prasat. Ze služky se nám postupně stala sípající zombie, protože pylová sezóna po katastrofickém jarním suchu udeřila v plné síle a všemi zbraněmi najednou, a přestože na služku zrovna hezký pohled nebyl, pro nás to znamenalo jedno jediné: že se nikam určitě nepojede a že ani ona nepojede, na nás. Protože ta byla ráda, že dýchá, a když přece jenom došlo na jízdárenskou hodinu, byly holčičky ve výhodě, protože většinou jejího šepotu neslyšely.

     Na sklonku měsíce nás měla navštívit Zuzka Prokopová, coby loňská odměna pro děti. A jak už to bývá, vše se zamotalo dle vzorce „tohle nevymyslíš“. Služka sice napsala Zuzce svůj mobil kupodivu správně, ale když Zuzka chtěla volat, ozval se jí neznámý pán v Bulharsku, a stejně tak služku doma nenapadlo si vyhledat a uložit Zuzčino číslo. A protože ani jedna neměla funkční internet v mobilu, čekaly obě na zprávu, a nedočkaly se, takže já s Amíkem jsme se hodinu ráchali v řece a bylo to vzhledem k tropickému parnu nesmírně prima.

WP_20160624_009

    Prostě fajn měsíc, nic víc se k němu napsat nedá!

     Váš chudáček koníček

WP_20160627_008 P1540858_up




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: