sobota 6. srpna 2016

     Mé přání a modlitby byly vyslyšeny.

     A ani to nebolelo!

     Služku musí vyloženě těšit, že má šest kamarádů dopravců, přičemž jeden musí s pejskem na operaci, druhému marodí hříbátko, třetí je kdesi na čundru, čtvrtý má rozplánovaný výlet, pátý se neozve vůbec a šestý zjistí pozdě večer, že auto je kaput.

     Anebo se mnou všichni soucítí a to je nemálo potěšující.

     Takže místo ranního stresu pohodová snídaně, byť před desátou, protože služka, toho času na divadle, pověřila distribucí zprávy o neúčasti na závodech Anetku a nikdo nedal vědět majitelce Amíka. Ale to nevadí, hlavně že Amík nikam neodcestoval!

     Až po obědě přiklusala Anetka, protože její milost služka si uvědomila, že termín dalšího Váňova se kvapem blíží a že už by asi fakt nebylo od věci začít jezdit, aby tělo bylo alespoň trošku fyzicky nachystané. A vytáhli nás na vycházku do terénu, což nemělo chybu hlavně proto, že služka vyrazila nalehko, a to jak ve svém případě v krátkých rukávech, tak i v mém, protože já neměl martingal.

     A nemusím asi hlouběji vysvětlovat, co dokáže veselý bílý koník, který byl v terénu naposledy začátkem června a vlastně i jízdárny nebylo o moc více. Ono mít jelení krk přináší spoustu výhod, takže jsem se služčinou trapnou nabízecí dlouhou otěží laškoval, a jestli si trubka myslela, že v prvním kopci snížím a budu spolupracovat, tak to si myslela špatně.

     Ale byl jsem hodný kluk! Nekozloval jsem ani jednou, přestože tohle umím i v klusu.

     Extra číslo si nakonec připravil borec Amík, i když nápad vzešel od mouchy, která mu vlezla do masky. Ránu od Amíkovy hlavy do kolene nakonec schytala služka, protože jestli něco Amík coby headshaker mistrovsky ovládá, tak právě mlátit hlavou. A služku trefil ukázkově, řvala jako tur domácí. A pár vteřin to vypadalo, že to na té úzké cestě Amík celostně napálí do mě a k živému kulečníku „koníkové vs křoví“ nebylo daleko, jenomže služka mě i přes mé protesty zacouvala, aby měl Amík prostor na vyřizování účtů s paní mouchou. A že se s tím nemazlil, borec, bojovali tvrdě a chvílemi to vypadalo, že zůstanou v porostu zaklestěni.

     Nasadit masku zpátky na hlavu borec odmítl, takže cestou zpátky předváděl houpacího koně, ale domů jsme dorazili bez ztrát na životech a s úsměvem na rtu, v případě služky. Což není dobré, pravděpodobně bude vyžadovat opakování.

     Prostě mám těžký život.

     Váš chudáček koníček

 WP_20160806_002 WP_20160806_003 WP_20160806_007WP_20160806_013




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: