pondělí 8. srpna 2016

     Jako jak zase pod sedlo?

     Když se chodilo celý víkend?

     Nepřehání to služka, poněkud?

     Anebo snad jde o pomstu, když nevyšly sobotní závody?

     Což je ohavné už jen z principu. Ano, vím, byly to jediné závody široko daleko, kde mohly startovat všechny naše holčičky, tedy i ty zatím ještě neskákací, ale to přece neznamená, že se kvůli tomu s borcem Amíkem přetrhneme!

     Notabene já, protože já jsem zásadně proti přetrhávání se už od narození.

     A propos, potkali jsme se s mou vůbec první majitelkou, díky které jsem se narodil. Dívala se na mě velmi zálibně, až jsem z toho lehce znejistěl, protože když na koníka člověk upře pohled, bolí to. Ale ona kupodivu nezírala na mé chudinky nožičky, ani na chudinku očičko a ani na chudinku pupík, kde už mám znovu pěkně rozpučenou habronematózu, paní si mě prohlížela tak jako celistvě.

     Což se mi úplně často nestává.

     A vyptávala se, jak se máme a jak to jde, načež služka začala chrlit, že jsem její životní kůň, že denně nepřestává děkovat osudu, že nás dva nakonec spojil (dvakrát odmítla mě koupit, ještě když jsem byl mládě) a že zdravotně jsem na tom přiměřeně svému věku.

    A že se dožiji minimálně čtyřicítky, při jejím štěstí.

     Tak nevím, jestli být dojatý anebo dotčený, z tohoto závěru mám poněkud rozpolcené pocity.

     Ovšem z jízdárny rozpolcené pocity rozhodně nemám, ta je blbá vždycky, když na sobě máte sedlo. Holčičky dnes přišly služce čtyři, takže z ježdění odvolala Anetku, a pak jsme museli trapně šaškovat na kruhu. Jako kdyby existence tohoto vesmíru závisela na tom, co v tom kruhu předvedeme!

     Jako přežili jsme, ale nebylo to nic hezkého, co vám budu povídat.

     Váš chudáček koníček

WP_20160808_008 WP_20160808_002




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: