úterý 9. srpna 2016

     Moc pěkně, počasí!

     Vyplavit jízdárnu během jedné jediné noci, to se každému nepodaří, klobouk dolů.

     Služka tudíž byla postavena před filozofickou polemiku „Kam s nimi?“, vzhledem k nesjízdnosti jízdárny, aby nakonec vymyslela, že půjdeme na hřbitov. Jakože ale úplně všichni. Že nejdřív ona vyzkouší, jestli jsem hodný kluk, dneska, a když prý budu, tak druhé kolo se mnou půjde Terka a Míšu že svezeme cestou tam a zpět.

     Ano, jsem jenom bílý koník, ale nebylo by podstatně jednodušší se na celou tu šaškárnu s ježděním vyprdnout? A jenom nás nakrmit? Vždyť kolik radosti by v nás tohle gesto zažehlo, doslova bychom bublali štěstím a blahem!

     Ale ono ne, ono se prostě musí jít makat. Něco mi našeptává, že v tom nemálo figuruje ona služčina posedlost jít se mnou na sklonku měsíce cross, v rámci otevřených soutěží všestrannosti, protože přeci není normální, aby se zrovna ona hnala někam do kopce a ještě si dobrovolně vyráběla stresy, jestli dole pod horizontem zrovna nehodím Terce prďáka o síle mamuta a po jejím krátkém letu směrem k matičce Zemi nenaberu směr hurá domů.

     Nic jsem nehodil. Byl jsem hodný a šikovný kluk. Služce jsem ukázal, že jsem naprosto v klidu, že v okolním křoví dnes bubáci nečíhají, což bylo ode mě profesionálně mazané, protože s Terkou v sedle se tolik nenadřu, ona mě snižovat šíji v kopci nenutí. Ta byla ráda, když se jí při druhém výstupu podařilo zůstat ve stehenním sedu, a napotřetí už dokonce bez pubertálních záchvatů smíchu.

     Nicméně ani tyto skutečnosti nemění nic na faktu, že máme těžký život!

     Váš chudáček koníček

WP_20160809_010 WP_20160809_003 WP_20160809_006




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: