sobota 13. srpna 2016

     Skoro jedna nula pro chudáčka koníčka, dneska. A to jsem neměl v plánu služku sejmout, to přišlo tak nějak samo a spontánně.

     Ale popořadě.

     Protože nejdřív jsme vozili návštěvu. A té se koníkové děsně moc líbili, což nemělo chybu, protože jsme dostali hrozně moc úplatků. Sice trapně až po ježdění, ale ani to nakonec až tolik nevadilo, protože po krokování s návštěvou jsme vyrazili do terénu a že prý si zacváláme.

     Původní plán týkající se srpnové všestrannosti a borce Amíka totiž zmizel v propadlišti dějin, když nám neuschopnili Ivu, a že když nemůže jet Iva cross, tak by mohla Anetka zkusit military kompletně, tu nejnižší kategorii. A něco mi našeptává, že po dnešku už s tématem „udrží ho, v crossu?“ služka nebude mít problém, protože Anetka tuhle konkrétní zkoušku dnes složila na jedničku.

     A tak trošku za to můžu já.

     Pole totiž bylo naprosto dokonalé, co se týče povrchu: ve strništi byly viditelné koleje a půda po deštích byla pružná tak akorát, takže po prvním cválacím okruhu služka zavelela repete a že si to pro velký úspěch zopakujeme. Ale že si prý nejdřív zkrátí třmeny, protože v těch drezurních to nebylo to pravé ořechové, a protože je blbá až na půdu, zkrátila si jeden o dvě a druhý o jednu díru a muselo se na ni čekat podruhé. A já děsně moc nerad na něco čekám, takže jsem jí vytrhával otěž a dupal jsem, ale ona se vytočit nenechala a směrem k Anetce prohlásila – cituji – „asi mi bude vyhazovat“ a bylo tudíž mou občansko-koníkovskou povinností tento požadavek splnit.

     A tak jsem si zakozloval. A zakozloval jsem si v momentě, kdy největší borec ve vesmíru zkusil Anetce vzít ruku a nabrat na nedovolených 500, a jak služka čekala takové ty nevinné hrbáčky, tak jsem jí předvedl, jak dovedu prdět a střihnout kozla á la Zrzek. Pár vteřin to vypadalo, že se rozdělíme na dva odlišné elementy, protože hned po zakozlování jsem skočil do vedlejší koleje, abych mohl Amíka předběhnout, ale trubka to nepochopitelným způsobem ustála, přestože šejdrem seděla minimálně deset metrů. Anetce Amík mezitím odskočil do dostihu, ale byl nekompromisně vzat na kruh a zpomalen, a zatímco Anetka z toho měla švandu a vysmáto, o služku se pokusily dva infarkty a jedna mrtvička, a že prý na tohle je už fakt stará, skončit ležet v poli a bezmocně se dívat, jak koně mizí v dáli.

     Myslím, že trošku předbíhá. Tohle bychom museli s Amíkem naplánovat podstatně precizněji.

     Váš chudáček koníček

WP_20160813_000x




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: