neděle 29. května 2011

Přestávám rozumět lidské logice.

Ano, po závodech nebývá od věci vzít chudáčky koníčky na vycházku, pěkně se po sportovním výkonu uvolnit, vykrokovat, vstřebat nahromaděnou kyselinu mléčnou. A vůbec nesejde na tom, jestli jste startovali či nikoliv (jako třeba já).

Ale jít vozit děti? I když jenom v kroku? Mučení! Týrání! Ohrožování chráněného druhu!

Tedy ne, že bychom Cestou pohádkovým lesem, kde každý rok tvoříme finále stezky, byli šokováni, to ani omylem, ale postěžovat si přece musím. Navíc speciálně já mám davy dětí spojené s přídělem dobrot, takže v momentě, kdy jsme zastavili, poté nabrali první várku dětiček a absolvovali první kolo, jsem automaticky hledal, kde jsou ňaminy. A jelikož mi žádnou nikdo nenabídl, a ani z kapes capartů jsem nic nevysomroval, odmítl jsem pokračovat ve vození, protože bez patřičné odměny chudáček koníček prostě pracovat nebude!

Služka mě bohužel roztlačila a stejný trestný čin spáchala i poté, ale naštěstí se z houfu dětiček začaly pozvolna rojit suché rohlíky, chleby a občas i mrkev či jablko, a to už nemělo chybu. Dvounožci měli organizaci kupodivu zmáknutou, co se týče našich potřeb, takže trenérka se služkou vyhazovaly do sedel dětičky a po svezení je strhávaly dolů, trenérka koordinovala dopravu a frontu zájemců, a zároveň odstraňovala exkrementy, a služka pilně rozdávala pečivo.

Na adresu počasí nelze nic jiného než vznést chválu, protože se stejně jako včera obratně vyhnulo předpovědi rosniček a místo dešťových přeháněk nám poskytlo sluníčko a teplo. A jelikož z dětiček a jejich rodičů nakonec vypadlo neuvěřitelné množství suchého pečiva, vraceli jsme se zpátky s opravdu libovou výslužkou.

A tak to má být!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: