pátek 19. srpna 2016

     Tak jsem jim to dnes předvedl, jak se to dělá, i jak se to má opravdu dělat. Ve full verzi.

     Služka konečně pochopila princip ideálního tréninku a rozhodila disciplíny spravedlivě: největší borec ve vesmíru schytal drezurní sedlo a já vyfasoval skočku.

     Že jí to ale trvalo, co? Než konečně pochopila, jak je to skutečně správně.

     A držela se toho i během ježdění, takže když jsme si oba odbyli takové to trapné úvodní klusání na rádoby obdélníku, kdy jsem já stejně jako ve středu chodil ty kratší okruhy, a když pak přišly na řadu přechody na kruhu spojené s cváláním, byl jsem nemálo spokojen.

     Na kruhu v dosahu služky se sice nesmí vyhazovat, ale jsem ochoten tuto indispozici akceptovat.

     Opracování si poctivě oddřela Terezka, a když jí služka smrtelně vážně nabídla, jestli si chce skočit, naprosto anti-gentlemansky se mě zřekla a předala mě Anetce. Nevím, co si o této reakci mám myslet, svým způsobem se mě to dotklo, ale budu věřit, že Terezčiny úmysly byly čisté a že v tom nefigurovalo cokoliv negativního spojeného s mou osobou.

     I když technicky vzato já osoba nejsem, jsem kůň. Chudáček koníček, abych byl plně konkrétní.

     Největší borec ve vesmíru si odbyl tu trapnější náplň hodiny, když se služka snažila týden před závody Anetce vštípit základy spojené s drezurní soutěží, jakože jak se vyjíždí písmena, jak by mělo vypadat ze středu (a hlavně jak by vypadat nemělo) a že Amíkovy „klusové kroky prodloužit“ vypadají naprosto jinak než to, co jsem roky minulé předváděl já.

     Tyhle impertinentní poznámky si vyprošuji. Do drezurních úloh v rámci všestrannosti jsem vždy dával všechno, a že se většina toho neslučovala s ideou komisařů, opravdu není můj problém. Jsem kůň skokový a Totilas ze mě nikdy nebude, i kdyby se služka rozkrájela a nechala se rozprášit po celé galaxii.

     A pak konečně přišlo na řadu mé skákání! A stejně jako ve dnech minulých se do toho fakt opřel, takže Anetka nestíhala dělat „pšššššt“, a když jsem si v obratu prekérně zvrtl levou zadní nožičku, samozřejmě jak jinak než kvůli nepravidelnému podloží, nehodlal jsem se svému handicapu podřídit a pokračoval jsem v trase parkuru po třech nohách.

     Služka bohužel mou „stativ“ estrádu přerušila, protože byla přesvědčena, že jsem si chudinku nožičku zlomil, když jsem ji měl během cvalu vysoko ve vzduchu, ale to bylo jen proto, aby mi na zemi nepřekážela, protože jsem si přece potřeboval spočítat dráhu odrazu oxeru, to je snad naprosto logické.

     Akorát že mě zastavili, Anetku ze mě stáhli a že prý mám doskákáno a že žádný cross se rozhodně dít nebude.

     Tak a teď nechť mi někdo znalý vysvětlí principy tohoto počínání.

     Chtěla služka za týden absolvovat jeden cross?

     Ano, chtěla.

     Byl jsem já viditelně ochotný spolupracovat a rovněž dokončit skákání, byť s jednou nožičkou v daný moment nepoužitelnou?

     Ano, byl.

     Tak jak je možné, že trubka se mnou najednou jet nikam nechce???

     Váš chudáček koníček

WP_20160819_000 P1570213 WP_20160819_000 P1570215




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: