sobota 20. srpna 2016

     Myslím, že dostihových dnů by v Pardubicích měli pořádat více.

     Aby byl od služky klid častěji, protože jen díky tamějšímu mítinku moje živitelka hned zrána sedla do bílé krávy, naložila Kibicku a byl od nich celý boží den klid.

     Samozřejmě že snídaně i večeře nám naservírována byla, protože bez zajištění základních potřeb chudáčků koníčků by se služka odtáhnout takhle daleko neodvážila, a snůšku instrukcí obdržely i holčičky. A ty dnes vyloženě bodovaly, doslova na všech frontách, protože na nejčastěji omílaný a zdůrazňovaný rozkaz „bílému koníkovi namazat chudinku nožičku!“ zapomněly jako smrt.

     Tedy ne tak docela. Ony si při rutinní kontrole všech osmi končetin vzpomněly, díky suché vrstvě takového toho chladivého jílu, protože ta nešla přehlédnout, když se odlupovala a mávala na pozdrav. V praxi to ale znamenalo se sebrat a mastit zpátky dolů do stáje, protože nahoře na pastvině služka nic podobného schovaného nemá, a tak si holčičky daly kopec cvičně ještě jednou.

     A druhá jejich estráda tu předešlou hravě překonala. A hlavní roli sehrál ohradník. Jako první dostala ránu Terezka, neboť instrukce od služky neobsahovala položku „a až půjdete pro pneumatiky, vypněte si elektriku“, a nelze jinak než s notnou dávkou uspokojení konstatovat, že dvounohé to kope stejně efektivně jako nás, což je naprosto v pořádku.

   Akorát že my u toho neřveme jako potrefené husy a ten druhý se nám kvůli tomu zákeřně a škodolibě nesměje. A tím pádem se nám nemůže stát, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá, protože ani Anetka nezůstala seznámení s elektrickými výboji ušetřena a schytala to nemlich stejně jako její kamarádka.

     A ta se pak pro změnu smála jí, zatímco já s Amíkem jsme celé to divadlo sledovali z bezpečné vzdálenosti a lidské mozkové pochody nám nejspíš zůstanou zastřeny tajemstvím navždy.

     Ono je asi opravdu lepší nic nevědět.

     Váš chudáček koníček

WP_20160820_001xWP_20160820_002x




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: