úterý 23. srpna 2016

     Uhodily tropy.

     To brzy, jak jedovatě poznamenala služka. Tedy jasný důkaz, jak lidé nikdy nemají jasno, co doopravdy chtějí. Jak je to dlouho, co jízdárna byla komplet vyplavená, plevel díky lijákům rostl před očima a o sušení sena si dvounozí mohli nechat jen zdát?

     Teď může sušit od rána do večera, ale ona ne, ona bude remcat. Celá její existence je evidentně založená na tom, aby mohla remcat na cokoliv a kdykoliv. A většinou bezdůvodně, což je na této ošemetné problematice soužití s lidmi to vůbec nejhorší.

     Ale dneska jsem to fakt vyhrál. Tedy co se týče náplně práce, jak by určitě zlomyslně dodala služka. Ta si totiž neodpustí, i kdyby jedinou nejapnou poznámku na téma „ten vyhraje už maximálně tak soutěž, kdo nejvíc vytlačí oko anebo obsah střev, když se má projít kolem bubáka“.

     Jako kdyby průchod kolem bubáka nebyl dostatečný hrdinský čin sám o sobě, či co.

     Ale zpět k tématu.

     Holčičky dnes přišly v počtu dvě, ale služka po krátkém váhání rozhodla, že mou chudinku nožičku nebudeme dráždit, a aby z toho Míša něco měla, svěřila mě do jejích ručiček. Popravdě nevím, co všechno z toho Míša měla, protože jsem byl bez sedla a měli jsme chodit po jízdárně, ale asi se jí to líbilo, protože pokaždé, když služka zavolala „ještě tě to baví?“, tak Míša přitakala.

     A přitom mohla kdykoliv seskočit a poslat mě spásat plevel, protože co si budeme povídat, čím intenzivněji se služka věnovala Anetce, Amíkovi a jejich pokusům o drezuru, tím víc uhasínala moje spolupráce, protože Míša je začátečník a ještě nemá úplně jasno, jak se s chudáčkem koníčkem domluvit na kompromisu. Z čehož jsem nemálo těžil, protože to nebude trvat dlouho, než z ní služka začne vychovávat jezdce a naučí ji všechny ty fígle, jak nás zmanipulovat a tak.

     Největší švanda ale nakonec byly Míšiny kalhoty, černé, bavlněné. Protože když ze mě seskočila, vzala si s sebou zhruba pět kilo bílé srsti, což mně samozřejmě nevadí, nepotřebné chlupy poskytnu rád komukoliv a kdykoliv. Služka byla okamžitě děsná chytrá, jakože „hlavně to takhle nedávej do pračky, nebo tě k nám maminka už nikdy nepustí“ a „ale jestli je sbíráš, rádi ti přidáme i hnědé“, což mi nahrálo do karet, protože jsem tím pádem byl ušetřen kárání na téma „a ty jsi měl chodit, bílý koníku, nikoliv se pást a zlobit Míšu na druhé straně otěže.“

     Tak máme přece tu demokracii, ne? Koníkovskou.

     Váš chudáček koníček

WP_20160823_000 P1570227 WP_20160823_000 P1570222  WP_20160823_000 P1570226




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: