neděle 28. srpna 2016

     Fakt jsme to dali.

     Jakože tu trávu, nasekanou. Mákli jsme si pořádně, na žádný velký odpočinek nebyl čas, ale zvládli jsme to, a když se služka během zaplétání Amíkova mustang porostu ptala, kolik jsem toho nechal, než nás v boxech prohodili, odpověď „nic nezbylo, všechno sežrali“ ji konsternovala.

     A ne málo.

     Hlavně proto, že pokyn zněl „všechno, co zbude, dejte Amíkovi, aby se ještě před odjezdem nažral“, a jelikož nezbylo nic, tak Amík ostrouhal. Jako kdyby chudák největší borec ve vesmíru mohl za to, že služka vydává naprosto dementní pokyny.

     Tedy ne, že by vůbec nic nedostal, ona mu pak malé vidle trávy hodila, akorát že z porce, kterou jsem měl dostat já, až budu ve stáji čekat, a to prostě nebylo fér.

     On celý ten model není fér! Protože pitomá všestrannost je na úplně celý den, takže kolegu vám odvezou v osm ráno a vrátí až v sedm večer, a jistě si dokážete na prstech spočítat, kolik nepopsatelně dlouhých a traumatizujících hodin to je!

     A co se týče počasí, rosničky se nemýlily vůbec v ničem. Ve výsledku z drezury se služka sekla, protože jak čekala, že to bude asi průser, tak to nakonec byl ne asi, nýbrž totální a absolutní průser, kdy to největší borec Amík Anetce rozhodně neulehčoval. A předvedli v obdélníku něco, co služka suše označila termínem „udělala jsem pět fotek a pak jsem radši předstírala, že k vám nepatřím“, protože Anetce písmena a všechno to, co služka tisíckrát omílala a dva týdny procvičovala, zmizelo v propadlišti dějin rychleji než mávnutím kouzelného proutku. Že dva roky starou drezurní úlohu Anetka obohatila o zcela nový prvek (vlnovka o čtyřech a půl obloucích), služce nevadilo, ale že nebyl vyjetý jediný roh a kruhy proběhly v podobě patvarovitých elips kdesi v prostoru, nikoliv mezi danými písmeny, to už Anetce sežrat dala.

     Aneb těžko na cvičišti, ještě hůř na bojišti, a že tohle bylo stokrát horší než moje úloha předloni v říjnu.

     Zde by mělo být v jedné řadě alespoň padesát otazníků, protože tahle narážka se mě opravdu dotkla.

     Parkur naštěstí dopadl dobře, pro všechny zúčastněné. Anetku sice drezurní výbuch rozhodil, ale podařilo se jí kurz parkuru dodržet, a kdyby bývala byla dala na služčinu nápovědu „cválej, sakra, už je rozeskakování!“, možná by v parkuru coby otevřené rámcové soutěži vyhrála.

     Poslední disciplína všestrannosti, ta moje královská (cross), proběhla v režii služky a jejího úpalu, kdy už nebylo v jejích silách Anetce natlačit do hlavy kurz, a to i když jí pak ještě sólo doběhla překážky vyfotit, aby se mohli učit i vizuálně. A tak na otázku „A jak dopadl cross?“ služka odpovídala, že Anetka hledala poklad, a hledala ho velice dlouho, protože kromě překážky číslo osm se jí zákeřně schovaly i desítka a jedenáctka. A přestože byly nakonec zdárně nalezeny, čekal služku ještě jedna infarktová situace, a to když jí Anetka oznámila, že tohle bylo naprosto super a že chce příště znovu.

     Nevím, jak služka, ale já to takhle příště fakt nechci. Zavřený ve stáji jsem málem umřel, protože porce trávy byla MALÁ a FRUSTRACE naopak obří, a že Anetka z rámcových soutěží přivezla dvě mašle, z čehož ani jedna nebyla za drezuru (jak zlomyslně dodala služka), mě opravdu nerajcuje.

     Mám těžký, těžký, těžký život!

     Váš chudáček koníček

WP_20160828_009x IMG_0572

WP_20160828_003x IMG_0519

WP_20160828_008x DSC_0136_2_

WP_20160828_012x DSC_1019_2_

WP_20160828_016x IMG_0612





(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku:

Some really nice and useful information on this web site, also I conceive the style and design holds superb features.

There are some interesting closing dates on this article however