čtvrtek 1. září 2016

     Že prý nový školní rok, začal.

     Tahle informace se na nás hrne ze všech stran jako uragán a naprosto upřímně – my koníkové nějak nevíme, jak s ní naložit.

     Vlastně je nám to šumák, protože nám z toho žádné výhody neplynou. Což je škoda, protože i z tohoto dne by mohla být pěkná tradice: když nový školní rok, tak pytel mrkve chudáčkům koníčkům.

     Anebo klidně dva, protože fantazii se meze rozhodně nekladou.

     Nicméně bez přičinění ze strany lidí jsme slavnostním dnešek neponechali, takoví zoufalci opravdu nejsme. A tak jsme si úplně vzadu, tam mezi stromy, kde kdysi bývalo lanko s elektrikou, které služka nakonec odstranila, po svém vlastním prohlášení, že na kamzíky už si nehrajeme, vyšlapali cestičku.

     Jakože tajnou.

     Abychom mohli tajně chodit i na horní pastvinu, kterou služka uzavřela, protože úkolem č. 1 prý je vypást tu spodní tak, aby se tam nemuselo v říjnu sekat, ale my jí na nějaké trapné úkoly kašleme. A budeme si chodit, kam nás naše žaludky táhnou, protože je fakt vopruz muset spásat starou trávu, když o patro výš roste nová.

     Bohužel největší borec ve vesmíru nedomyslel druhou část plánu, a tou byl návrat dolů tak, aby dvounozí nic nepoznali. Protože holčičky přiběhly v době, kdy jsme si nahoře cpali břicha, a místo aby pochopily naši vyhrocenou situaci, tak okamžitě žalovaly služce telefonem.

     Čert aby tu jejich techniku vzal!

     Služka se nejdřív smála, že prý jsme mazaní kluci, ale něco mi říká, že tohle bez pomsty nezůstane, to není její styl.

     Máme těžký život.

     Váš chudáček koníček

010920160000 003010920160000 004




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: