úterý 31. května 2011

Poštvali na mě prvního doktora.

Přitom ráno když služka přišla, že zbytek mého kolektivu nakrmí, tak já zrovna chuť snídat měl (což normálně nebývá). Chodil jsem za služkou, dožadoval jsem se svého kýble a ona z toho byla na mrtvici, protože pro mě snídani nahoře neměla, ani nic, čím by naoko vykompenzovala můj zájem o žrací režim. Ale dobře to dopadlo, protože Béruš nasadil můj systém a že mu stačí dvě třetiny porce a dál ani ťuk, a služka si vzpomněla, že trenérka jednou nechala mě a Béruš žrát z jednoho lavoru, protože právě kolega ve stejném kýblu Béruše donutil ve snídani pokračovat.

A fakt že jo. Jakmile jsem mu začal pomáhat, Béruš se vrátil a zbytek jeho snídaně jsme vyluxovali napůl. Akorát že já jsem pak ve stáji vůbec nic nechtěl, natož trapné řízky, které mi hned služka donesla. Protože jsem byl v šoku a stresu! Zaprvé mě nestoudně a nelidsky odervala od stáda, zadruhé od trávy, která kolem nás rostla a kterou jsem se pokoušel co nejrychleji sežrat, a zatřetí přijel veterinář. A jako veterinář je člověk, před kterým je třeba být na pozoru, takže jestli si služka myslela, že na mně v takovém případě doktor uvidí jakoukoliv anomálii, tak to se šeredně spletla.

A tak došlo na vysvětlování, ukázky podkov, popis všech mých dubnových a květnových příhod, i doskakování „jako kdyby měl v botě kamínek a bál se, že to píchne, a jakmile zjistí, že nepíchlo, tak hrrrr dopředu, a takhle pořád dokola“. A zrentgenovali mě, což samozřejmě šíleně bolelo (ještě víc, než když se na mě sahá), a že výsledky budou zítra.

Trenérka se pak vyptávala na doporučený „kontrolovaný pohyb“ a dle veta by v našich podmínkách (extrémní kopce) tahle metoda určitě stála za pokus, ryze po srovnání, jak se moje chudinka nožička bude chovat. Tak doufám, že na nic tak stupidního služka nikdy nepřistoupí! Jako jak žádné sprinty do kopce a z kopce a hopsání na zadních? Pro co jiného má chudáček koníček žít?

Služka mě původně chtěla vrátit na pastvinu, jenomže vedra vrcholila, takže místo toho byl zbytek stáda převelen také do stáje. Dostali jsme trávu, stín a odpolední klid, protože dnes nám žádná práce nehrozila, vzhledem k hlášeným bouřkám.

A bouřka opravdu přišla. Odpoledne se z ničeho nic zatmělo, načež přiběhla trenérka, posléze i služka, a spolu s majitelkou Amíka do nás hekticky nacpaly večeře a honem nahoru na pastviny, než přijde slejvák. A jak už to bývá, zmokly na kost, protože provazy deště se z nebe spustily přesně v době, kdy opouštěly naše hřbety.

A my? Veselo! A hádejte, který bílý chudáček koníček se vyprdnul na pastvu a raději vyhlásil „hurá, honíme se!“? Aby služka zamumlala „bez komentáře“, zatímco my sprintovali za plotem?

Je blbá. Po těch letech nepochopila vůbec nic.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: