pondělí 12. září 2016

       Je to dobrý, pod sedlo nemusím.

     Takže ta veselá historka s mou oteklou nožičkou přece jen k něčemu byla. Tedy ne, že bych dneska nepřevedl precizní vývrtku, v rámci spásání jízdárny, ale mě služčiny slovní průjmy směrované na adresu mého veselého bílého já nechávají chladného.

     Ať si klidně nadává, mám to těžce na praku.

     Nejvtipnější dnes každopádně byla Anetka. Anetka varování svého středního ucha nebrala v potaz, a že prý už půjde do školy, aby mohla odpoledne i ke koním. A asi nebylo úplně chytré se s tímto nápadem netajit, protože jakmile se tato informace donesla ke služce, bylo vymalováno jedním tahem, a byla to právě Terezka, která Anetce služčino poselství přetlumočila: prý jedině přes služčinu mrtvolu, a že jestli Anetka opravdu přijde, dostane takových pár facek, že se jí hlava otočí kolem vlastní osy minimálně dvakrát.

     Nechápu, že tohle Anetku vyděsilo. Jsem si jist, že služka takovouto sílu nemá, notabene s jejími chromými prackami, to už vůbec ne. Já bych se naopak služce postavil a dal bych jí jasně najevo, co si o jejích nápadech myslím, ale Anetka je na pravou rebelii ještě malá a opravdu do školy nešla a ani za námi odpoledne nedorazila.

     Ale jestli se prý smí dívat, a tak zabalená po uši stejně jako včera dřepěla na balkoně a mávala mi, mnohokrát. A že prý si aktivně došla k doktorovi a ten že jí prý řekl, že „uši“ vypadají dobře, že nic nepropuklo, tak snad její milost služka přestane držkovat.

     Protože ona vysokou doktorskou školu určitě nemá, já bych ji rozhodně neposlouchal!

     Ale tak aspoň že po mně nikdo nic nechtěl. Největší borec ve vesmíru si všechno oddřel, na jízdárně, a pak hurá večeře a na pastvinu. Akorát toho veselého a hravého koníka cestou nahoru jsem si asi odpustit měl, protože intenzita hadího oka, kterou po mně služka vyšlehla, ta lehce znepokojila i mě.

     Váš chudáček koníček

120920160000 IMG_1119120920160000 IMG_1120




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: